přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

ostatníReakce z redakce 2010: koncerty, festivaly a promotéři

4.1.2011 | Autoři: Milan Bachan, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Michaela Kučová, Ladislav Řehounek, Michal Šimeček, Adam Vopička | sekce: publicistika

Reakce z redakce 2010

Reakce z redakce 2010

Reakce z redakce 2010: objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání vs. očekávání

Jsme na přelomu roku. Něco je za námi, něco před námi. Budoucnost věštit sice nedokážeme, ale o naše pohledy na to, co se událo, se rádi podělíme. Pokud jste zvědavi, jak uplynulý rok bilancuje okruh našich autorů, začtěte se do naší tradiční výroční ankety.

Po objevech a albech se konečně dostáváme k tématu, které je věnováno ryze živé muzice - tomu hlavnímu, na čem vše stojí. Zaměřujeme se nejen na koncerty jako takové, ale taky na jejich pořadatele nebo festivaly.



Milan Bachan

Pre mňa bol koncertný rok 2010 hlavne v znamení kanadských kapiel. Podarilo sa mi vidieť Wolf Parade, Broken Social Scene, či v závere roka aj Arcade Fire. K ním rátam tiež vystúpenie Japandroids na Pohode, ktoré napriek času jeho konania bolo ohromne energické, a jesenný koncert You Say Party v Matrixe. Z tých "ostatných" som okrem iného rád, že som mohol vidieť naživo skupinu Beirut. Hoci samotná akcia nedopadla vdaka miestu konania úplne optimálne. Z letných festivalov najradšej spomínam na kutnohorský festival Creepy Teepee. Hlavne kvôli kamarátskej atmosfére, ktorá tam počas štyroch dní panovala. Čo sa týka promotérov, rovnako ako minulý rok aj tento najviac asi dakujem a.m. 180, kedže väčšinu zo spomínaných koncertov a festival organizovali práve oni.



Filip Drábek

Najväčšou udalosťou roka boli pre mňa tradične festivaly. O Pohode básnim úplne každý rok, tento rok to nie je inak. Line-up bol skvelý, atmosféra najdôležitejšej akcie v krajine zachovaná, akurát ľudia mi tento rok prišli akosi menej vnímaví. A tak sa návštevníkmi začala Pohoda podobať iným festivalom, no stále zostáva výnimočná.
Preto možno ešte pozitívnejšie hodnotím poľský Off, kde ľudia prekonali úplne všetko, čo som na festivaloch zažil. Boli tichí a divokí zároveň, čo sa ukázalo najmä pri famóznych The Flaming Lips alebo Dinosaur Jr. Kontrastom k Offu v odporných ale lacných Katowiciach bola Primavera Sound v Barcelone, v nádhernom meste, v areáli pri mori. The xx, CocoRosie, Scout Niblett, Pixies a The Antlers potvrdili očakávania. Primavera bola dovolenkou v strede skúškového obdobia.
Zo samostatných koncertov vo mne asi najviac rezenovali The National vo Viedni a spojenie Xiu Xiu s Deerhoof pri hraní Unknown Pleasures od Joy Division na rakúskom Donaufestivale. Veľký rešpekt má u mňa košické centrum Tabačka, kde som videl niekoľko skvelých koncertov na čele s Munch Munch alebo A Sunny Day in Glasgow.



Lukáš Janičík

Bez pochyby nejsilnějším koncertním zážitkem pro mě bylo vystoupení Fever Ray na letošním Berlin Festivalu. Zvuky kadidla a smrad kytar, všechno v tom jejím mystickém světě bylo dočista naruby a natolik vzdáleno běžnému vnímání světa, že ta její prezentovaná realita působila až dogmaticky svatě. Je to doslova kočovný chrám, jehož všeznalecké náboženství se vkrade divákům do hlavy, jen aby poté opět z hlavy nepolapitelně a se smíchem vyprchalo.
Obdobně "vyšším" koncertem bylo vystoupení mojí srdcovky Hope Sandoval & the Warm Inventions v pravděpodobně nejdokonaleji nazvučeném klubu mnou kdy navštíveném – klub Vega v Kodani. Svoje podstatné místo si zde také nepochybně zaslouží celý trenčínský festival Pohoda, který je už minimálně ozvláštněn tou vlastností, že se o něm dá bez problémů říci, že se robí s láskou a nepůsobí to jako klišé.
Tak a na Čechy už mi nezbylo místo, tak snad alespoň seznamovitě: Tiny Vipers, festival Creepy Teepee, You Say Party, Owen Pallett, Sophie Hunger, Swell Season a Pěvecký sbor Dopravního podniku hl.m. Prahy. Obrovské díky AM 180 Collective, Kyeo a dalším promotérům dobrovolníkům!



Jan Kocur

Nejlepší akce jsou vždy ty, které jsou nějakým způsobem extrémní. I sebelepší koncert si totiž člověk pamatujete více, když se na něm stane něco neobvyklého. Přesně takové bylo pro mě vystoupení Afro Celt Sound System na letošních Colours of Ostrava, na které se v době koncertu snášeny kapky deště v opravdu více než malém množství. Ale lidem pod podiem to vůbec nevadilo a užívali si společně s kapelou neopakovatelnost takové atmosféry koncertu a neodolatelné fúze, kterou Afro Celt Sound System zosobňují. Když se k tomu na Colours přidal výborný nápad v podobě NY Stage, tak i když byly Colours letos na první pohled slabší na velká jména, uhájily si pro mě pozici nejlepší letošní akce.



Michaela Kučová

Vzhľadom na albumy, ktoré ma najviac oslovili, jednoznačnou udalosťou roka pre mňa bol festival Primavera Sound v Bracelone. Okrem CocoRosie, Scout Niblett či Shellac, to boli predovšetkým The Antlers, kapela, ktorá mi svojim albumom Hospice vyrazila dych a naživo hrala rovnako intenzívne.
Tradične medzi udalosti roka patrí samozrejme aj trenčianska Pohoda. Tento rok o to viac, že Pohoda 2010 bola určitým znovuzrodením festivalu po tragických udalostiach predchádzajúceho roku. Myslím, že tento ročník sám o sebe výborne ukázal, že pokračovať s festivalom má zmysel napriek rane, ktorá ho zasiahla v lete 2009. Všetky patetické klišé o oslave života, umenia a radosti sprostredkovanej hudbou počas týchto dní dostali hlboký význam. A veľká vďaka za to opäť patrí Michalovi Kaščákovi a jeho neúnavnému tímu.



Ladislav Řehounek

Co do koncertů byl rok 2010 nadmíru vydařený. Osobně jsem během jediného roku nikdy neviděl tolik skvělých koncertů a jejich výčet by vydal na samotnou kapitolu.
Co se pražské klubové scény týče, největší děkovačky směřují opět k malým nezávislým promotérským kolektivům. Díky kterým je nabídka opravdu pestrá, někdy dokonce natolik, že přerůstá svoje možnosti. Snad bublina nespklaskne, byla by to obrovská škoda pro všechny – hudební fanoušky, kapely i pořadatele samotné.
Radost jsem si udělal výlety na koncerty dlouho vysněných New Pornographers a of Montreal do Berlína, místo mezi „top koncerty“ bych určitě našel pro Broken Social Scene, The National nebo The Dead Weather a za zvlášť nezapomenutelnou bych označil performance (a zároveň vůbec první vystoupení) Apparatjik v Berlíně, jenž celý koncert odehráli uzavřeni v kostce uprostřed sálu tak, že byly vidět jen jejich stíny. A jestliže jsem před rokem v rekapitulaci napsal větu „nejvíc vzpomínek se ale váže na dva festivaly, shodou okolností oba polské, a to Open’er a Off,“ letos ji podtrhuji.



Michal Šimeček

Bude to možná v porovnání se zážitky mých kolegů neobvyklé, ale to co jsem zažil uprostřed letošního podzimu jednoduše nemělo obdoby jak tento rok, tak ani nikdy předtím. Zažil jsem totiž monumentální 9. symfonii Ludwiga van Beethovena, která vyplnila program Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě. Konečně naživo jsem si poslechl nadčasovou skladbu, která už od úvodní první věty dýchá snad všemi druhy lidských emocí, pokračuje agresivním hněvem věty druhé, melancholickým smutekem věty třetí a vrcholí čirou radostí věty čtvrté. Při pomyšlení, že tento k lidskému nitru úspěšně nasměrovaný monolog tónů stvořil člověk, který byl úplně hluchý, mi na běhal (a stále běhá) mráz po zádech. Rád se k tomu zážitku každý den vracím už víc než měsíc a při jakékoliv další příležitosti půjdu na tento koncert určitě znovu.



Adam Vopička

Mým koncertem roku byli jednoznačně The Flaming Lips na Off Festivalu. Je samozřejmě otázkou, jak moc to byl koncert a jak moc balónkový a papírkový večírek se ztripovaným strýčkem Waynem, který zrovna na moment přestal pózovat v zahradní vaně pro Google Street View a obšťastňovat twitterové publikum nahou zadnicí své manželky, ale když máte Flaming Lips rádi a přistoupíte na jejich hru, je jejich vystoupení něco fantastického.
Ze zahraničních koncertů bych dále vybral Blood Red Shoes na jaře v Berlíně (circles of death, vana potu a krok od kolapsu) a festival Primavera Sound v Barceloně, v současnosti nejen pro mne bezkonkurenčně nejzajímavější festival na území kontinentální Evropy.
Z tuzemských koncertů jsou potom na prvním místě květnoví And So I Watch You From Afar v Chapeau Rouge, dále Chokebore na Sedmičče, festival Sperm, The Ecstasy of Saint Theresa na Nové scéně Národního divadla, Kolowrat a The Ills ve Final clubu a asi jediný tuzemský letní festival, na který mne někdo dostane, Creepy Teeepee.
Tu část mé osobnosti, která nikdy nic nedotáhne do konce, navíc potěšil i vznik (přinejmenším) dvou nových pražských promotérských skupin, jmenovitě Landmine Alert a Goldmine.
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2010-koncerty-festivaly-a-promoteri~04~leden~2011/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.