Pracovat v kultuře a být slyšet v rádiu

Pracovat v kultuře a být slyšet v rádiu Zdroj foto: privátní FB skupina Zvukaři

Začátkem dubna se spojilo několik institucí a asociací, aby vytvořily iniciativu, která bude jednat s Ministerstvem kultury o podpoře uměleckého sektoru zasaženého současnou krizí. Prvním veřejným výstupem této skupiny bylo Prohlášení zástupců české hudební scény

Iniciativa je to veskrze záslužná. Ano, česká hudební kultura potřebuje mandát na vyjednávání. Přesto jsou tu určité sporné body. Zástupci české hudební scény se zvolili sami tím, že se založili. Procesy, kterými jsou jmenováni do takové pozice, probíhají interně. IDU ve spolupráci se SoundCzech se nyní snaží shromažďovat výzkumná data od zasažených jednotlivců i organizací prostřednictvím veřejných dotazníků. Po prvním jednorázovém sběru přichází další průzkum, který je více diferencovaný, zaměřený tedy na konkrétní profese, OSVČ, umělce na volné noze apod. a také zkoumá situaci v dlouhodobějším horizontu – měsíční periodicitě.

Když se však vrátíme k původnímu prohlášení, jsou v něm požadavky, které aktivní členové zmíněné skupiny předložili a (zřejmě právě v těchto týdnech) diskutují s Lubomírem Zaorálkem a Ministerstvem kultury. Do návrhů pro vládu se zamotal i takový, který implicitně vyplývá ze zájmů zainteresovaných organizací jako je SAI a OSA. Konkrétně jde o následující znění návrhu: „V rámci novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zavést kvóty českého hudebního a audiovizuálního repertoáru v lokálních médiích (při citlivém a správném zavedení kvót by se vytvořil prostor pro novou hudební tvorbu v éteru, která dnes prakticky nedostává žádný prostor. V rámci kolektivní správy by se výnosy z autorských práv přerozdělily ve prospěch tuzemských autorů a umělců. Pozitivním efektem by byla větší hudební pluralita, kvalita nové tvorby díky větší návratnosti finančních prostředků, a celkově větší zájem o českou hudbu).“

To může do určité míry pomoci umělcům, kteří vsadili na profesionálnější a institucionální zastoupení, aby zvýšili své příjmy. Ale zároveň se vytvoří nový mainstream, sice více lokální – aby však výsledkem nebyla opět polarizace hudebního sektoru, který je nyní diferencovaný mírou úsilí kapel k získávání publika a zájmu o jejich tvorbu. Snaha ekonomizovat hudbu ve jménu větších výnosů pro umělce (a obhajobou, že to prý s lepším rozpočtem bude hudba kvalitnější, což je poněkud ošemetné tvrzení) sama o sobě není špatná a je zřejmé, že pokud tohle má zajistit organizace, ta musí mít svůj rozpočet (tzn. podíly/příjmy). Problematické mi však připadá, že o těchto opatřeních, které mají mít dlouhodobější efekt, tj. nejde pouze o záchranu aktuálního stavu způsobeného pandemií, nedostala příležitost diskutovat širší scéna. Mluvíme tu o velkých změnách na vládní, potažmo zákonné úrovni, jež navrhla úzká skupina bez výstupů z aktuální, veřejné diskuze. Víme jen to, že její zástupci částečně čerpají z převážně z interních názorů vybraných aktérů, kteří jsou součástí kulturního sektoru, ale většinou věnují pozornost hlavně konkrétní problematice vlastní činnosti. Návrhy tedy samy o sobě nejsou promyšleným systémovým a strukturním řešením. Není z nich například vůbec čitelné, co to bude znamenat pro umělce, kteří kolektivním správcem zastoupeni nejsou, ani být nechtějí.

Pokud už žádáme změny, skutečným posunem pro českou hudbu by bylo, kdyby navrhované kvóty zahrnovaly i skladby umělců nezastoupených kolektivním správcem, jejichž výběr by byl na úvaze dramaturgů média, ale v určitém množství garantovaný touto kvótou. Vyúčtovat každou skladbu je administrativně velmi zatěžující, dá se tedy předpokládat, že nezávislé kapely by se tímto o část svých možných příjmů připravily. Na druhou stranu je ale pro ně možná efektivnější namísto přísunu zanedbatelných částek být raději slyšet a na bázi zájmu posluchačů o umělce získávat peníze přes výhodnější systém, jakým jsou jednoznačně samotné koncerty a prodej nahrávek. V tuhle chvíli živě vystupovat nelze, ale předpokládám, že tyto kvóty nebudou trvat tři měsíce a mají platit i do budoucna.    

Stejně tak návrh nových podmínek pro práci na DPP působí na jednu stranu osvobozujícím dojmem, ještě více uvolňuje ruce zaměstnavatelům (míněno v sektoru kultury), kteří často nevyhovující limity překračují způsoby, jež z poctivé práce mnohdy činí výdělek na černo. Je to snaha o legalizaci takového zaměstnání – zapomíná se však na koncového pracovníka. Bez minimálních odvodů na zdravotní a sociální pojištění leží vše na jeho bedrech a sociální jistoty a podpora nejen v době krize jsou přesně nulové, jak ostatně ukazuje i tato koronavirová situace. Řešením je spíše hledání finančních prostředků a zákonných úprav, jak tyto pracovníky za určitých podmínek zaměstnávat tak, aby měli zajištěné základní potřeby stejně jako každý „normální pracující člověk.“ Tím se dosud zjevně rozuměl pouze zaměstnanec na pracovní poměr, registrovaná OSVČ, případně umělec s výdělky dost velkými, aby fungoval v praxi jako OSVČ, tzv. na volné noze.

Jestliže kulturní sektor není jen volnočasovou aktivitou jeho tvůrců, ale profesionálním odvětvím (v řadě případů neziskovým, tj. akorát pro obživu), pak má mnohem blíže k zaměstnání než k podnikání. Např. promotérství už patří pod kulturní byznys, který má svá specifika, a v posledních letech u nás byly alespoň ojedinělé snahy se mu věnovat formou zastřešujících aktivit jako jsou třeba odborné konference (Nouvelle Prague, Czech Music Crossroads). Jestli v něčem však dosud nemáme funkční systém a standardizované výplaty, pak je to individuální ekonomická činnost jednotlivců v kulturní oblasti. Kolik takových lidí dosáhlo ve svém oboru na HPP nebo jejich příjmy jsou ve výši, aby to stačilo na živnost alespoň s minimálními odvody? Kolik z nich pracuje pro zaměstnavatele, který je schopen zajistit spravedlivé mzdové a zaměstnanecké podmínky? A kolik si, jinými slovy, ve svém oboru vydělá více než/alespoň 15 tisíc čistého měsíčně? A co pro to může udělat stát, MK ČR a MPSV? To jsou otázky, kterými bych začala.   

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.