1.6.2014 Album Generácia Y, kterým debutuje Katarína Kubošiová alias Katarzia, působí skoro jako zjevení. Netradiční folkařka zná možná starší nahrávky Suzanne Vega nebo Ani DiFranco, ale písničky si dělá po svém.

1.6.2014 Kaiser Chiefs dělají milou muziku s povzbuzujícím nábojem a není vůbec těžké cítit k nim náklonnost. Navíc ve světě spíše zaměnitelných kytarovek je rozeznáte po několika taktech.

1.6.2014 Zpěvačka Beth Hart a kytarista Joe Bonamassa tvoří hezký bluesrockový pár ve studiu i na pódiu. Loni na turné v nizozemské metropoli nabídli dvě desítky rockových, bluesových i soulových předělávek, jež obsáhly aktuální album Seesaw, ale i výběr ze společného debutu Don't Explain.

1.6.2014 Sedmá „oficiálně řadová“ deska fiXy je po všech stránkách v pořádku - proč vyžadovat nějaké speciální efekty a překvapivé zvraty, když kapela dokáže elegantně plout v osvědčeném proudu a zároveň si udržet zdravý náboj a nadhled.

22.5.2014 Ačkoli se novinka sympatických folkařů Listolet jmenuje Malý kluk, kapela na svém druhém albu skoro dospěla. Ta tam je dřívější textařská a skladatelská rozkolísanost, nová deska už není takovou neorganickou změtí.

19.5.2014 Tucet skladeb alba One Way Road pražského projektu Johannes Benz je svého druhu zvukovými pohlednicemi, které pětatřicetiletý dokumentarista i písničkář Jan Foukal psal na pomezí Kanady a USA, kde točil film z prostředí truckerů.

19.5.2014 Mnohé skladby, které skupina Foreigner soustředila na nové kompilaci balad, figurují v originálních nahrávkách už v sestavách předchozích výběrů.

15.5.2014 Modern Day Babylon, potažmo kytarista Tomáš Raclavský, si na poli progresivního metalu (či jeho specifické odnože zvané djent) bez přehánění nezadá se světovou špičkou.

15.5.2014 Jedenašedesátiletého Roberta Craye prezentuje novinka In My Soul opět jako dvojjediného bluesmana i soulmana. V jedenácti skladbách, včetně bonusové Pillow, září nejen jako kytarista a vzhledem k jeho pěveckým kvalitám (exceluje zvláště coby „crooner“)...

12.5.2014 Kompilace balad, kterou sám sestavil Vladimír Mišík, nese všechny poznávací znaky tohoto domácího barda, jehož písně dávno zlidověly. Stačí pohled na obal, který opět pochází z dílny grafika Karla Halouna.