22.11.2010 | Autor: Michal Husák

Roadrunner/Supraphon (44:40)
Někdy je příběh kolem desky zajímavější než samotná muzika. Korn se po nejednoznačně přijímaných experimentech z poslední doby rozhodli opřít o dřevní sílu začátků, kdy byli bez nadsázky stylotvornou veličinou. K produkci přizvali ikonu moderního metalu 90. let Rosse Robinsona. Ten kdysi vtiskl tvář prvním dvěma řadovkám – proto nyní zdánlivě nelogická trojka v názvu. Výsledkem je hodně syrová a nazlobená deska, která má skvělé momenty (úžasným groovem pulzující Let the Guilt Go), ale jinak musí vystačit s poněkud mechanickým vyvoláváním dávných schémat. Není to zlé (v „řeči hvězdiček“ neustále váhám mezi čtyřmi a pěti), ale od kapely formátu Korn by člověk stále ještě čekal pověstné „něco“ navíc než kompilát povědomých standardů.

Zlatý hřeb: Let the Guilt Go
Zní to jako: prapůvodní Korn po patnácti letech náročného života.

Body: