10 nejoblíbenějších rockových desek Petra Jandy
13.12.2006 | Autor: Ivan Ivanov | sekce: publicistika
Na nápad pozvat Petra Jandu do této rubriky jsem přišel během rozhovoru se Support Lesbiens, kteří si pochvalovali práci v jeho studiu. Okamžitě po našem setkání jsem věděl, že to byla dobrá volba. Svým výběrem desek český rockový guru mě hodně překvapil, stejně tak konstatováním, že hard rock sedmdesátých let má pro něj největší význam.
Vzpomínáte si na první desku, která se vám dostala do ruky, a která vás oslovila?
Velmi dobře, kamarád tatínka mi přivezl z Anglie od Elvise Presleyho – Love Me Tender, to jsem v té době ještě neměl ani gramofon.
Co jste si koupil naposledy za desku?
Yardbirds, antologie největších hitů. Vždycky jsem je měl hodně rád a nic jsem doma od nich neměl, tak jsem to musel napravit.
Sledujete stále mladou českou rockovou scénu, kterou jste v minulosti velmi podporoval?
Sleduji, i když ne tak intenzivně jako dřív. Dnes je ta rocková scéna hodně rozpolcená. Líbí se mi nová deska Support Lesbiens, která se natáčela v Propasti, je to velmi příjemná muzika. Stále mám rád Kabát a nedávno jsem na festivalu viděl Škwor, kteří byli senzační.
Olympic připravuje turné s materiálem z desek Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, které byly i znovu nahrané.
Ano, rozhodli jsme se tuto trilogii předvést kompletně živě, což znamená, že budeme hrát sto minut bez pauzy, bez potlesku a musím říct, že se trošku toho bojím, nepamatuji si, že bychom něco podobného dělali a dokonce si ani nepamtuji, že bych to někde viděl. Chystáme velkou scénu, skvělý zvuk a animované velkoprojekce s třemi projektory. Pro lidi, kteří budou připravovat scénu, jsme potřebovali natočit pracovní verzi hudby. Jenže během natáčení jsme byli překvapení, jak skladby dostávají novou dimenzi a rozhodli jsme se natočit trilogii pořádně a znovu ji vydat.
Jaké se vás zmocnily pocity, když jste sestavoval váš výběr desek?
Většina těch desek je z období, kdy jsem vnímal muziku intenzivněji než dneska. Tehdy byla muzika pro mě překvapující a objevná. Dneska mám pocit, že jsem všechno již kdysi slyšel. Zároveň mě stále mrazí, když v radiu slyším Led Zeppelin a Deep Purple, to byla vrcholná doba ryzího muzikantství.
10 nejoblíbenějších rockových desek Petra Jandy:
BILL HALEY – Rock Around The Clock (1956)
Rock Around The Clock byla první deska, která mě absolutně ohromila. Pamatuju si, jak jsem nemohl dospat rána, když jsem si desku měl jít půjčit od kamaráda. Byla to úplná bomba, rock´n´roll v té nejčistší podobě, který byl kdy ke slyšení.
ELVIS PRESLEY – Love Me Tender (1956)
Z tohoto období pochází i další deska, kterou jsem již zmiňoval. Tato Elvisova deska se mnou tehdy zamávala a doslova mě očarovala. Dneska bych to možná tak nebral, ale z pohledu čtrnáctiletého kluka to bylo zjevení, toto album mě tehdy strašně ovlivnilo.
THE BEATLES – Stg. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)
Od The Beatles jsem měl rád všechno, ale tato deska byla obrovská bomba a dodnes je to nadčasová záležitost. Nevím, co bych měl o této desce ještě říct, tolik toho o ní již bylo napsáno a přitom žádná slova ji nedokážou dostatečně vystihnout.
THE ROLLING STONES – Out Of Our Heads (1965)
Tuhle desku jsem vybral hlavně kvůli nesmrtelné skladbě (I Can´t Get Now) Satisfaction, ale podobných skvostů jako Last Time na ní najdete více. Byl to zvláštní pocit dělat jim předkapelu a vidět je z blízka po těch letech.
THE WHO – My Generation (1965)
Who považuju vůbec za jednu z nejvlivnějších skupin šedesátých let a jejich debut tehdy na mě zapůsobil neskutečným způsobem. Tak jak jsem tehdy tu desku dokázal poslouchat třeba deset a vícekrát denně, dneska se mi to s žádnou jinou deskou nemůže stát.
PINK FLOYD – Wish Were You Here (1975)
Já jsem se do této desky zamiloval víc než do Dark Side Of The Moon, protože se mi dostala do ruky dřív než Dark Side a jsem spíš příznivcem Wish You Were Here. Samozřejmě obě desky mám velice rád, stejně tak jako Division Bell a další desky od Pink Floyd.
DEEP PURPLE – Fireball (1971)
Tak to bylo pro mě zjevení, když jsem tu desku slyšel poprvé. Vůbec Deep Purple jsou jeden z vrcholů, co se týče muzikantského umění a aranžování. Málokdy se v jedné kapele sejde tolik velkých muzikantských individualit. Bylo to něco fenomenálního, ta kapela jamovala a vytvářela novou hudbu přímo na scéně.
LED ZEPPELIN – II (1969)
Tady bych mohl vybrat jakoukoliv desku Led Zeppelin od jedničky do pětky. Jsou naprosto rovnocenné. Měl jsem nejdřív singl Wholle Lotta Love odněkud z bazaru a poslouchal jsem ho od rána do večera. Když slyším Led Zeppelin dneska, uvědomuji si, nakolik ohromná ta muzika tenkrát byla, že jsme ji skoro nedokázali ocenit.
JOHN MAYALL – Blues For Laurel Canyon (1968)
Mám tu desku hodně rád a nemám ji doma, musím si ji sehnat. Mayall, Manfred Mann a pak Beach Boys (ale ti hráli blbě), to jsou koncerty, které mi utkvěly z toho, co jsem viděl tady před revolucí. Když dneska vidím živě svoje tehdejší oblíbence, tak si znovu uvědomuji, o co všechno nás ten režim tehdy připravil.
SEX PISTOLS – The Great Rock´N ´Roll Swindle (1979)
Sex Pistols a tu desku, kterou jsem si s velkým nadšením koupil v roce 1981 v Londýně, jsem hodně miloval. Líbilo se mi to opovržení a ten nadhled. Nebylo to žádné velké umění, ale zároveň žádná křeč. Punk byl hodně primitivní, vrátil to všechno od začátku a nás tehdy vůbec nenapadlo, že se již hudba nikdy nevrátí k tomu muzikantství typu Deep Purple.
Vzpomínáte si na první desku, která se vám dostala do ruky, a která vás oslovila?
Velmi dobře, kamarád tatínka mi přivezl z Anglie od Elvise Presleyho – Love Me Tender, to jsem v té době ještě neměl ani gramofon.
Co jste si koupil naposledy za desku?
Yardbirds, antologie největších hitů. Vždycky jsem je měl hodně rád a nic jsem doma od nich neměl, tak jsem to musel napravit.
Sledujete stále mladou českou rockovou scénu, kterou jste v minulosti velmi podporoval?
Sleduji, i když ne tak intenzivně jako dřív. Dnes je ta rocková scéna hodně rozpolcená. Líbí se mi nová deska Support Lesbiens, která se natáčela v Propasti, je to velmi příjemná muzika. Stále mám rád Kabát a nedávno jsem na festivalu viděl Škwor, kteří byli senzační.
Olympic připravuje turné s materiálem z desek Prázdniny na Zemi, Ulice a Laboratoř, které byly i znovu nahrané.
Ano, rozhodli jsme se tuto trilogii předvést kompletně živě, což znamená, že budeme hrát sto minut bez pauzy, bez potlesku a musím říct, že se trošku toho bojím, nepamatuji si, že bychom něco podobného dělali a dokonce si ani nepamtuji, že bych to někde viděl. Chystáme velkou scénu, skvělý zvuk a animované velkoprojekce s třemi projektory. Pro lidi, kteří budou připravovat scénu, jsme potřebovali natočit pracovní verzi hudby. Jenže během natáčení jsme byli překvapení, jak skladby dostávají novou dimenzi a rozhodli jsme se natočit trilogii pořádně a znovu ji vydat.
Jaké se vás zmocnily pocity, když jste sestavoval váš výběr desek?
Většina těch desek je z období, kdy jsem vnímal muziku intenzivněji než dneska. Tehdy byla muzika pro mě překvapující a objevná. Dneska mám pocit, že jsem všechno již kdysi slyšel. Zároveň mě stále mrazí, když v radiu slyším Led Zeppelin a Deep Purple, to byla vrcholná doba ryzího muzikantství.
10 nejoblíbenějších rockových desek Petra Jandy:
BILL HALEY – Rock Around The Clock (1956)
Rock Around The Clock byla první deska, která mě absolutně ohromila. Pamatuju si, jak jsem nemohl dospat rána, když jsem si desku měl jít půjčit od kamaráda. Byla to úplná bomba, rock´n´roll v té nejčistší podobě, který byl kdy ke slyšení.
ELVIS PRESLEY – Love Me Tender (1956)
Z tohoto období pochází i další deska, kterou jsem již zmiňoval. Tato Elvisova deska se mnou tehdy zamávala a doslova mě očarovala. Dneska bych to možná tak nebral, ale z pohledu čtrnáctiletého kluka to bylo zjevení, toto album mě tehdy strašně ovlivnilo.
THE BEATLES – Stg. Pepper´s Lonely Hearts Club Band (1967)
Od The Beatles jsem měl rád všechno, ale tato deska byla obrovská bomba a dodnes je to nadčasová záležitost. Nevím, co bych měl o této desce ještě říct, tolik toho o ní již bylo napsáno a přitom žádná slova ji nedokážou dostatečně vystihnout.
THE ROLLING STONES – Out Of Our Heads (1965)
Tuhle desku jsem vybral hlavně kvůli nesmrtelné skladbě (I Can´t Get Now) Satisfaction, ale podobných skvostů jako Last Time na ní najdete více. Byl to zvláštní pocit dělat jim předkapelu a vidět je z blízka po těch letech.
THE WHO – My Generation (1965)
Who považuju vůbec za jednu z nejvlivnějších skupin šedesátých let a jejich debut tehdy na mě zapůsobil neskutečným způsobem. Tak jak jsem tehdy tu desku dokázal poslouchat třeba deset a vícekrát denně, dneska se mi to s žádnou jinou deskou nemůže stát.
PINK FLOYD – Wish Were You Here (1975)
Já jsem se do této desky zamiloval víc než do Dark Side Of The Moon, protože se mi dostala do ruky dřív než Dark Side a jsem spíš příznivcem Wish You Were Here. Samozřejmě obě desky mám velice rád, stejně tak jako Division Bell a další desky od Pink Floyd.
DEEP PURPLE – Fireball (1971)
Tak to bylo pro mě zjevení, když jsem tu desku slyšel poprvé. Vůbec Deep Purple jsou jeden z vrcholů, co se týče muzikantského umění a aranžování. Málokdy se v jedné kapele sejde tolik velkých muzikantských individualit. Bylo to něco fenomenálního, ta kapela jamovala a vytvářela novou hudbu přímo na scéně.
LED ZEPPELIN – II (1969)
Tady bych mohl vybrat jakoukoliv desku Led Zeppelin od jedničky do pětky. Jsou naprosto rovnocenné. Měl jsem nejdřív singl Wholle Lotta Love odněkud z bazaru a poslouchal jsem ho od rána do večera. Když slyším Led Zeppelin dneska, uvědomuji si, nakolik ohromná ta muzika tenkrát byla, že jsme ji skoro nedokázali ocenit.
JOHN MAYALL – Blues For Laurel Canyon (1968)
Mám tu desku hodně rád a nemám ji doma, musím si ji sehnat. Mayall, Manfred Mann a pak Beach Boys (ale ti hráli blbě), to jsou koncerty, které mi utkvěly z toho, co jsem viděl tady před revolucí. Když dneska vidím živě svoje tehdejší oblíbence, tak si znovu uvědomuji, o co všechno nás ten režim tehdy připravil.
SEX PISTOLS – The Great Rock´N ´Roll Swindle (1979)
Sex Pistols a tu desku, kterou jsem si s velkým nadšením koupil v roce 1981 v Londýně, jsem hodně miloval. Líbilo se mi to opovržení a ten nadhled. Nebylo to žádné velké umění, ale zároveň žádná křeč. Punk byl hodně primitivní, vrátil to všechno od začátku a nás tehdy vůbec nenapadlo, že se již hudba nikdy nevrátí k tomu muzikantství typu Deep Purple.
časopis mGuide 2006/08
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/10-nejoblibenejsich-rockovych-desek-Petra-Jandy~13~prosinec~2006/
Komentáře
&;
