7.6.2004 | Autor: Jan Šída

Zaplaťpříroda, jak by řekl Jaromír Bosák, za taková alba. V tvrdé rockové muzice jich najdete jako pověstného šafránu. Píšu schválně "v tvrdé rockové muzice" a ne metalové. S metalem tato hudba nemá nic společného. Skupina hraje prostě tvrdý bigbít. Je to podobné jako třeba u Sepultury. Ta se také posunula od thrashových začátků někam dál. Škwor do své muziky kromě obligátních ostrých riffů implantuje elektronické zvuky, které některé skladby buď uvozují, nebo určité pasáže podkreslují. Symbióza elektroniky a rocku bezpochyby není nic nového, nicméně u nás je pořád tak trochu v plenkách. Jakoby se někteří představitelé bigbítu nebo tanečna báli zadat si s těmi druhými. Přitom tohle je cesta. Kapela to pochopila a jde jí to k duhu. Další klad k jejímu dobru - nehledá záchranu v nesrozumitelné angličtině (každý přece zná abstraktní kouzlo slov jako fuck, death nebo love), ale jde na trh s mateřštinou. Vědoma si kritiky za texty ze života. Ale témata o úplatných politicích, drogách a prodejných láskách z našeho života prostě jsou. Výslednou známku čtyři dávám jako ocenění nastoupeného kurzu, ale také jako výstrahu, aby kapela neusnula na vavřínech.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05