15.10.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

BMG (45:48)
Zdá se, že nitranská skupina Desmod, vydávající již čtvrté řadové album, našla svůj zvuk. Jestliže se v minulosti na všech těch albech spíše hledala, předcházející Derylov svet (2003) určil, kudy poputuje dále.

Opět trochu připomíná moderní numetalovou chásku Linkin Park ve východoevropských, poněkud okleštěných poměrech (rozuměj ne tolik bouřlivou), ovšem přidává k tomu slovenské písničkářství. To bylo, jak známo, vždy trochu měkčí než naše, charakteristické melodii se výrazně podřizujícím rukopisem.

Netřeba proto hledat něco za tím. Desmod vycházejí z vyzkoušených formulek a pracují na tom, aby odstranili největší nebezpečí, které to "skýtá": monotónnost. Zpěvák Kuly totiž není příliš výrazný (i když jej není nutno podezírat z intonační chabosti nebo z mála snahy do písní se "opřít) a sotva může sound definovat, a ani kytary si nenašly zvuk, který by je nějak odděloval od zbytku světa.

Celek zachraňují solidní texty, které sice stojí na "vážných" základech, ovšem "terminologicky" jsou dostatečně odlehčené, aby posluchače příliš netahaly do smutků.

Zajímavý je obal, sestřička před zraky skupiny. Vybaví se album Američanů Blink 182 Enema Of The State z roku 1999, respektive na jeho zadní stranu. Podoba čistě náhodná? Možná.

Berme ovšem v resumé v úvahu, že na Skupinové terapii je ona pevná slovenská melodičnost a bavme se. Desmod totiž baví především.



Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10