23.7.2010 | Autor: Roman Jireš

EMI (43:12)
Za situace, která nastala Mukovým nešťastným úmrtím na konci května, není rozhodně snadné psát o albu, které vyšlo jen pár dní před jeho tragédií. Oblíbený zpěvák alespoň recenzentům ulehčil situaci tím, že po sobě zanechal v rámci své tvorby opravdu dobré album. Nejen dle mého názoru dokonce nejlepší.
Nástup je opravdu velmi dobrý. Píseň Cítím (Vítr ve tváři) Mukova spoluhráče Luďka Fialy se svým etno nádechem nasadí laťku tak vysoko, že už ji nic zbývajících zhruba čtytřicet minut nepřekoná. A text "...chtěl jsem být studnou, co nevysychá, dešťovým proudem, kterým život dýchá..." vzhledem k okolnostem působí, stejně jako další části textů zejména Jana Dvořáka, opravdu silně a nechtěně rekapitulačně. Šéf tuzemské pobočky EMI Vladimír Kočandrle měl naprostou pravdu, když hovořil o paradoxu tohoto alba, které mohlo odstartovat další část Mukovy kariéry. Jeho charakteristicky zabarvený hlas, který byl součástí českého popu přes dvacet let, nám asi bude chybět víc, než jsme si dokázali představit.

Zlatý hřeb: Cítím (Vítr ve tváři), Vzpomínáš?, Pod černým sluncem
Zní to jako: Mukův nenápadný návrat ke kořenům jeho kariéry

Body: