Kaiser Chiefs - Sbohem jokeři
13.10.2008 | Autor: KID A | sekce: publicistika
Jméno si udělali na vtipných hitovkách pro fotbalové stadióny, které s nimi žili indie kids po celém světě. A kritici - protože přišli jako to lepší z kytarového retra - také nebyli proti. Uměli melodie evokující zlaté doby britského rocku. Dokonce neminuli ani Česko; Ruby bavila posluchače Evropy 2, celá kapela nudila jako headliner fanoušky festivalu Rock For People. Třetí deska Off With Their Heads klade otázky, jestli už toho nebylo dost.
Kaiser Chiefs se po deskách Employment a Yours Truly, Angry Mob po právu říkalo nezakomplexovaná, zábavná kytarovka. První album sneslo přízvisko veselé, druhé agresivně neagresivní, ale obě dvě zněla čerstvě a nezakomplexované. Když začali dělat na třetím, členové kapely svorně tvrdili, jaká je to škoda, že na dnešní scéně již nejsou tak dobré kapely jakými byli Led Zeppelin nebo Queen. Nebo nějaké další nabubřelé rockerské akvizice. Skupiny, co se chlubily vlastní nafoukaností a pompézností. Kaiser Chiefs napadlo, že za spasitele by tady mohli být oni, což je jeden z důkazů, že jim sláva skutečně stoupla do hlavy. Když před minulou deskou říkali, že budou novými Ramones, bylo to hodně zavádějící, ale pořád si udrželi statut kapely, co se nebere moc vážně, resp. nemyslí si o sobě, že je nejlepší na světě. Teď ke své smůle získávají statut kytarovky na odstřel.
80s rock, Jackson, Prince...
Do studia si pozvali Marka Ronsona, jenž údajně nevylučoval, že by tihle balící z Leedsu mohli znít jako Talking Heads nového tisíciletí. Výsledek zní tak, že nikdo nezapochybuje, že se právě o toto všichni zúčastnění pokoušeli. Funky rytmy, tolik basy, že by to bylo i na Fleu z Red Hot Chili Peppers moc, absence chytlavosti a odlehčených refrénů; žádná Ruby ani Every Day I Love You Less And Less. O tom, že Ricky Wilsonovi v textech došly fóry ani nemluvě. Namísto toho v songu Addicted To Drugs káže ještě víc než Bono s Gedolfem dohromady. Uvěřitelné asi jako Avril Lavigne v žánrové škatulce "punkerka".
Ale k těm otázkám. Kaiser Chiefs se mění, nebo se o to minimálně snaží. Je to dobře? Vývoj by měl být vždy oceněn, ale ten, kdo se u něj snaží, by ho měl být schopen. Vyvíjet se, a pokoušet se vyvíjet, je totiž rozdíl. Asi takový, jako když se nějaká kapela jmenuje Interpol nebo Editors. Hlásám, že tahle britská kapela něčeho takového není schopná a radši by se měla vrátit k jednoduchým hitovkám. Kaiser Chiefs se tváří, že sežrali veškerou moudrost o tom, jak dělat skutečně velkou muziku. Chvílemi zní jako kdyby byli součást stadiónového rocku 80. let a pak zase jako Prince či Michael Jackson. Dokonce flirtují i s metalem a se spoustou dalších věcí, které tu vyjmenovat jaksi pozbývá významu. Pokaždé to drhne, postrádá lehkost. Kluci zřejmě nabyli dojmu, že dokážou všechno, nač si vzpomenou. Udělali by lépe, kdyby napsali několik balad britské střední třídy jako na minulých deskách.
Ale oni se vydali podobným směrem jako žánroví kolegové Killers. Ti ale z Las Vegas krom patosu dovezli i hity a ukázali, že umí psát i velkolepě. Killers na to, ale narozdíl od nich měli a mají. A i tak jim to jejich staří fanoušci jen tak neopustí.
Další otázka se týká peněz a jiných kalkulů. Jak se bude Off With Their Heads prodávat? Značka Kaiser Chiefs sice stále táhne, ale méně než v době vydání předchozích alb. To jde ruku v ruce se zapadnutím, které bylo kapelám jejich druhu v době jejich největší slávy podsouváno. Tahle skupina z Leedsu si to počínaje třetí deskou podle všeho tímhle směrem namíří. A také tu máme hitparády a pilotní singl Never Miss A Beat – docela nevýrazná věc na poměry Kaiser Chiefs. I skalní fanoušci kapely by vám potvrdili, že na koncertech hrané nové skladby nikoho ve stav blaženosti neuváděly. Co z toho plyne? Kapela se dobrovolně zbavila svých nejlepších vlastností.
Znamená Off With Their Heads konec?
Třetí a poslední otázka; co si s nimi počít do budoucna? Módní vlna kytarovek je už nějaký měsíc v čudu. To znamená, že se nebude chvalit jen proto, že jde o kytarovku. K dalšímu přežití se budou vyžadovat přidané hodnoty. Zajímavé fůze (za nejvíce cool teď platívá eklektika), nový zvuk (neudělá vám ho Timbaland ani Rick Rubin, ale třeba Danger Mouse nebo Paul Epworth), nádherně lehké písničky (ukažte na někoho jiného než toho kluka z White Stripes). Kaiser Chiefs nedisponují ničím takovým. Vlastně záleží pouze na vás jestli jim dáte do čtveřice šanci. Každý se ale nejmenuje Kings Of Leon. A taky vychází spousta super debutů, třeba Glasvegas.
Ale pokud jste milovali první dvě desky, měli byste novinku slyšet.
Kaiser Chiefs se po deskách Employment a Yours Truly, Angry Mob po právu říkalo nezakomplexovaná, zábavná kytarovka. První album sneslo přízvisko veselé, druhé agresivně neagresivní, ale obě dvě zněla čerstvě a nezakomplexované. Když začali dělat na třetím, členové kapely svorně tvrdili, jaká je to škoda, že na dnešní scéně již nejsou tak dobré kapely jakými byli Led Zeppelin nebo Queen. Nebo nějaké další nabubřelé rockerské akvizice. Skupiny, co se chlubily vlastní nafoukaností a pompézností. Kaiser Chiefs napadlo, že za spasitele by tady mohli být oni, což je jeden z důkazů, že jim sláva skutečně stoupla do hlavy. Když před minulou deskou říkali, že budou novými Ramones, bylo to hodně zavádějící, ale pořád si udrželi statut kapely, co se nebere moc vážně, resp. nemyslí si o sobě, že je nejlepší na světě. Teď ke své smůle získávají statut kytarovky na odstřel.
80s rock, Jackson, Prince...
Do studia si pozvali Marka Ronsona, jenž údajně nevylučoval, že by tihle balící z Leedsu mohli znít jako Talking Heads nového tisíciletí. Výsledek zní tak, že nikdo nezapochybuje, že se právě o toto všichni zúčastnění pokoušeli. Funky rytmy, tolik basy, že by to bylo i na Fleu z Red Hot Chili Peppers moc, absence chytlavosti a odlehčených refrénů; žádná Ruby ani Every Day I Love You Less And Less. O tom, že Ricky Wilsonovi v textech došly fóry ani nemluvě. Namísto toho v songu Addicted To Drugs káže ještě víc než Bono s Gedolfem dohromady. Uvěřitelné asi jako Avril Lavigne v žánrové škatulce "punkerka".
Ale k těm otázkám. Kaiser Chiefs se mění, nebo se o to minimálně snaží. Je to dobře? Vývoj by měl být vždy oceněn, ale ten, kdo se u něj snaží, by ho měl být schopen. Vyvíjet se, a pokoušet se vyvíjet, je totiž rozdíl. Asi takový, jako když se nějaká kapela jmenuje Interpol nebo Editors. Hlásám, že tahle britská kapela něčeho takového není schopná a radši by se měla vrátit k jednoduchým hitovkám. Kaiser Chiefs se tváří, že sežrali veškerou moudrost o tom, jak dělat skutečně velkou muziku. Chvílemi zní jako kdyby byli součást stadiónového rocku 80. let a pak zase jako Prince či Michael Jackson. Dokonce flirtují i s metalem a se spoustou dalších věcí, které tu vyjmenovat jaksi pozbývá významu. Pokaždé to drhne, postrádá lehkost. Kluci zřejmě nabyli dojmu, že dokážou všechno, nač si vzpomenou. Udělali by lépe, kdyby napsali několik balad britské střední třídy jako na minulých deskách.
Ale oni se vydali podobným směrem jako žánroví kolegové Killers. Ti ale z Las Vegas krom patosu dovezli i hity a ukázali, že umí psát i velkolepě. Killers na to, ale narozdíl od nich měli a mají. A i tak jim to jejich staří fanoušci jen tak neopustí.
Další otázka se týká peněz a jiných kalkulů. Jak se bude Off With Their Heads prodávat? Značka Kaiser Chiefs sice stále táhne, ale méně než v době vydání předchozích alb. To jde ruku v ruce se zapadnutím, které bylo kapelám jejich druhu v době jejich největší slávy podsouváno. Tahle skupina z Leedsu si to počínaje třetí deskou podle všeho tímhle směrem namíří. A také tu máme hitparády a pilotní singl Never Miss A Beat – docela nevýrazná věc na poměry Kaiser Chiefs. I skalní fanoušci kapely by vám potvrdili, že na koncertech hrané nové skladby nikoho ve stav blaženosti neuváděly. Co z toho plyne? Kapela se dobrovolně zbavila svých nejlepších vlastností.
Znamená Off With Their Heads konec?
Třetí a poslední otázka; co si s nimi počít do budoucna? Módní vlna kytarovek je už nějaký měsíc v čudu. To znamená, že se nebude chvalit jen proto, že jde o kytarovku. K dalšímu přežití se budou vyžadovat přidané hodnoty. Zajímavé fůze (za nejvíce cool teď platívá eklektika), nový zvuk (neudělá vám ho Timbaland ani Rick Rubin, ale třeba Danger Mouse nebo Paul Epworth), nádherně lehké písničky (ukažte na někoho jiného než toho kluka z White Stripes). Kaiser Chiefs nedisponují ničím takovým. Vlastně záleží pouze na vás jestli jim dáte do čtveřice šanci. Každý se ale nejmenuje Kings Of Leon. A taky vychází spousta super debutů, třeba Glasvegas.
Ale pokud jste milovali první dvě desky, měli byste novinku slyšet.
Zajímavost:
Jednou z nejzajímavějších věcí nové desky Kaiser Chiefs jsou hosté, které kapela na album ulovila. A nemusíte kvůli nim slyšet celé album, bohatě stačí si střihnout singlovku Never Miss A Beat. Tak jako v ní kapela zabila sebe, tak vykuchala i Lilly Allen na vokálech; vykuchala znamená, že tuhle holčičku ztělesňující slaďoučkou naivitu a nevinnost a chytlavost, byste ani za mák neidentifikovali, přitom její debut Smile jste poslouchali celé jedno léto v kuse. A pak ještě New Young Pony Club, jeden z projektů současné nu-rave vlny. A pak ještě producent Mark Ronson. Vše moc zajímavá jména, zde bohužel nevytěžená.
Jednou z nejzajímavějších věcí nové desky Kaiser Chiefs jsou hosté, které kapela na album ulovila. A nemusíte kvůli nim slyšet celé album, bohatě stačí si střihnout singlovku Never Miss A Beat. Tak jako v ní kapela zabila sebe, tak vykuchala i Lilly Allen na vokálech; vykuchala znamená, že tuhle holčičku ztělesňující slaďoučkou naivitu a nevinnost a chytlavost, byste ani za mák neidentifikovali, přitom její debut Smile jste poslouchali celé jedno léto v kuse. A pak ještě New Young Pony Club, jeden z projektů současné nu-rave vlny. A pak ještě producent Mark Ronson. Vše moc zajímavá jména, zde bohužel nevytěžená.
časopis mGuide 2008/10
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Kaiser-Chiefs-Sbohem-jokeri~13~rijen~2008/
Komentáře
&;
