Důvěrný svět Szidi Tobias
25.4.2004 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: publicistika
"Městský šanson?" diví se termínu Szidi Tobias, zpěvačka s podmanivým projevem a hlasem, drsným jako Tina Turner a současně sametovým jako Tanita Tikaram, termínu, který se v souvislosti s jejími písničkami objevil kdesi na stránkách slovenského tisku.
"Městský šanson, po pravdě řečeno nevím, co si pod tím představit. Víte, já se vyhýbám jakémukoliv ohraničení a označení. Pro mě jsou to prostě písničky. Jednoduše písničky. Slyšela jsem také termín pop šanson, ale nevím, zůstala bych u těch písniček."
Herečka bratislavské Astorky vykročila do světa populární hudby v roce 2000 intimním a nadmíru působivým albem Divý mak, které v Čechách zaznamenala žel jen hrstka hudebních fajnšmekrů. Do širšího povědomí se pak zapsala svým hostováním na albu dvojice Svoboda-Horáček Tak to chodí, kam ji přivedla její kamarádka, herečka Ivana Chýlková. Na samém sklonku loňského roku se pak na obou březích hraniční řeky Moravy objevilo pod názvem Punto Fijo druhé sólové album Szidi Tobias. Album opět velmi komorní a působivé, opět připravené se zpěvaččiným dvorním skladatelem Milanem Vyskočánim, který na desce i zpívá, a s v pravdě osobním textařem Peterem Lipovským.
Pojďme na úvod našeho rozhovoru představit váš autorský tandem.
Peter Lipovský je na Slovensku prozatím poměrně neznámý textař. Je to velmi záhadný a tajemný člověk. Už předtím, než jsme se osobně sblížili, dokázal napsat texty velmi intimní. Na jednu stranu mě to až rozhněvalo, že mě může někdo až tak znát, až tak se mi dostat pod kůži, na druhou stranu jsem si řekla, kdo jiný než on. To dokazuje třeba text Punto Fijo. Je to velmi vzdělaný a jemný člověk, navíc velice vtipn, a přesto píše takhle smutné texty. Milanko Vyskočáni je podobný případ. Je velice zručný stolař, který vyrábí krásný nábytek, ale kdyby to bylo jen trochu možné, chtěl by se věnovat výhradně hudbě. Zpravidla se uzavře do své samoty a když z ní vyjde, přinese s sebou novou písničku. Nás tři spojuje obdobný pohled na život.
Zmíněný text Punto Fijo a také písnička Obracím, kterou si na desce zazpívala Ivana Chýlková, jsou v češtině. Peter Lipovský píše i české texty?
Ano, je to tak. Jsou také od něho.
Slyšel jsem, že se na textech podílíte i vy tím, že nejdřív sepíšete své pocity a nálady a na tomto základě Peter Lipovský složí výsledné texty?
Bývalo to tak v době, kdy jsme spolu nežili. Teď už není nutné nic sepisovat, stačí, když si o tom pohovoříme. Obšírně mu porozprávím a on to pak vloží do třech, čtyř veršů. Já mám strach, aby nepřestal psát, když o mně bude všechno vědět.
Pocházíte z jihovýchodního Slovenska, ve vašich žilách koluje maďarská krev, myslíte, že právě tahle maďarská krev může mít něco společného se zvláštní melancholií a nostalgií vašich písniček?
Rudo Sloboda, nebohý, říkal o Maďarech, že jsou to největší tragédi. Že je to národ, který chce porozumět smrti, přiblížit se jí, proto je tam také tak obrovské množství sebevražd. Připadá mi, že skutečně Maďaři tím, jak jsou neobyčejně temperamentní, jsou i velice smutní. V lidových cikánských a maďarských písničkách je tradičně spousta smutku, takže něco na tom bude. Ale chtěla bych zpívat i veselejší písničky.
Pokud se týče konkrétně písniček na novém albu Punto Fijo, vznikaly postupně od vydání předcházející desky Divý mak a nebo jste se sešli a připravili kompletní materiál najednou?
Průběžně. Některé písničky jsou staré dva roky, jiné tři, čtyři měsíce. Prostě, jak se jim chtělo.
V současné době vás plně vytěžují mateřské povinnosti, ale chystáte se v budoucnu koncertovat?
Mateřskou nebudu mít moc dlouhou, i když se na ní cítím velmi dobře a užívám si klid a pohodu doma se dvěma syny. Mám ale spoustu nedodělané práce jak v divadle, tak s písničkami, i muzikanti na mě čekají. Takže vystupovat začneme od května. Neměli jsme zatím mnoho koncertů, poslední byl v Bratislavě a předtím v Praze, který nás opravdu hodně nabudil. Chystáme se rozšířit kapelu, prozatím jsme byli jen čtyři, violoncellistka, baskytarista, kytara a já. Teď nám přibyde bubeník, Milanko vymění kytaru za klavír, chceme mít houslistu, flétnistku. Vzali jsme si za vzor Buty, kteří, když začali koncertovat, bylo jich na jevišti spousta a žilo to. Chtěli bychom, aby naše koncerty byly stejně živé. Připravujeme dvouhodinový program.
Kromě koncertů slovenských počítáte i s vystupováním v Čechách?
Ano, to bychom velmi rádi. Po pravdě řečeno, v Čechách nám připadali diváci bližší, nebo jsme si je rychleji získali. nevím jak to přesně říct. Hráli jsme dvakrát v Brně, jednou v Praze a co se textů týče, zdáli se nám diváci vnímavější.
Před několika lety jste malebným způsobem ztvárnila Bertu v obnovené verzi muzikálu Cyrano z predmestia. Láká vás, herečku a zpěvačku v jedné osobě, muzikál jako žánr?
V podstatě ano. Kdyby se objevil nějaký zajímavý titul s dobrým režisérem a s lidmi s nimiž bych si rozuměla, docela by mě lákal. Nesměla by to být žádná světelnokýčová show, ale proti dobrému muzikálu bych nebyla.
Můžete na závěr prozradit na co se vedle koncertů a divadla v dohledné době chystáte a těšíte?
Nechci, aby to vyznělo nějak materiálně, ale těším se na vydělané peníze. Máme za Bratislavou krásný dům a chceme dát dohromady zahradu, fasádu a střechu. A také se těšíme, že až nám to vyjde, uděláme dětem bazén. Těším se na pohodu, na klid, na rodinu a těším se na první dobrý koncert.
"Městský šanson, po pravdě řečeno nevím, co si pod tím představit. Víte, já se vyhýbám jakémukoliv ohraničení a označení. Pro mě jsou to prostě písničky. Jednoduše písničky. Slyšela jsem také termín pop šanson, ale nevím, zůstala bych u těch písniček."
Herečka bratislavské Astorky vykročila do světa populární hudby v roce 2000 intimním a nadmíru působivým albem Divý mak, které v Čechách zaznamenala žel jen hrstka hudebních fajnšmekrů. Do širšího povědomí se pak zapsala svým hostováním na albu dvojice Svoboda-Horáček Tak to chodí, kam ji přivedla její kamarádka, herečka Ivana Chýlková. Na samém sklonku loňského roku se pak na obou březích hraniční řeky Moravy objevilo pod názvem Punto Fijo druhé sólové album Szidi Tobias. Album opět velmi komorní a působivé, opět připravené se zpěvaččiným dvorním skladatelem Milanem Vyskočánim, který na desce i zpívá, a s v pravdě osobním textařem Peterem Lipovským.
Pojďme na úvod našeho rozhovoru představit váš autorský tandem.
Peter Lipovský je na Slovensku prozatím poměrně neznámý textař. Je to velmi záhadný a tajemný člověk. Už předtím, než jsme se osobně sblížili, dokázal napsat texty velmi intimní. Na jednu stranu mě to až rozhněvalo, že mě může někdo až tak znát, až tak se mi dostat pod kůži, na druhou stranu jsem si řekla, kdo jiný než on. To dokazuje třeba text Punto Fijo. Je to velmi vzdělaný a jemný člověk, navíc velice vtipn, a přesto píše takhle smutné texty. Milanko Vyskočáni je podobný případ. Je velice zručný stolař, který vyrábí krásný nábytek, ale kdyby to bylo jen trochu možné, chtěl by se věnovat výhradně hudbě. Zpravidla se uzavře do své samoty a když z ní vyjde, přinese s sebou novou písničku. Nás tři spojuje obdobný pohled na život.
Zmíněný text Punto Fijo a také písnička Obracím, kterou si na desce zazpívala Ivana Chýlková, jsou v češtině. Peter Lipovský píše i české texty?
Ano, je to tak. Jsou také od něho.
Slyšel jsem, že se na textech podílíte i vy tím, že nejdřív sepíšete své pocity a nálady a na tomto základě Peter Lipovský složí výsledné texty?
Bývalo to tak v době, kdy jsme spolu nežili. Teď už není nutné nic sepisovat, stačí, když si o tom pohovoříme. Obšírně mu porozprávím a on to pak vloží do třech, čtyř veršů. Já mám strach, aby nepřestal psát, když o mně bude všechno vědět.
Pocházíte z jihovýchodního Slovenska, ve vašich žilách koluje maďarská krev, myslíte, že právě tahle maďarská krev může mít něco společného se zvláštní melancholií a nostalgií vašich písniček?
Rudo Sloboda, nebohý, říkal o Maďarech, že jsou to největší tragédi. Že je to národ, který chce porozumět smrti, přiblížit se jí, proto je tam také tak obrovské množství sebevražd. Připadá mi, že skutečně Maďaři tím, jak jsou neobyčejně temperamentní, jsou i velice smutní. V lidových cikánských a maďarských písničkách je tradičně spousta smutku, takže něco na tom bude. Ale chtěla bych zpívat i veselejší písničky.
Pokud se týče konkrétně písniček na novém albu Punto Fijo, vznikaly postupně od vydání předcházející desky Divý mak a nebo jste se sešli a připravili kompletní materiál najednou?
Průběžně. Některé písničky jsou staré dva roky, jiné tři, čtyři měsíce. Prostě, jak se jim chtělo.
V současné době vás plně vytěžují mateřské povinnosti, ale chystáte se v budoucnu koncertovat?
Mateřskou nebudu mít moc dlouhou, i když se na ní cítím velmi dobře a užívám si klid a pohodu doma se dvěma syny. Mám ale spoustu nedodělané práce jak v divadle, tak s písničkami, i muzikanti na mě čekají. Takže vystupovat začneme od května. Neměli jsme zatím mnoho koncertů, poslední byl v Bratislavě a předtím v Praze, který nás opravdu hodně nabudil. Chystáme se rozšířit kapelu, prozatím jsme byli jen čtyři, violoncellistka, baskytarista, kytara a já. Teď nám přibyde bubeník, Milanko vymění kytaru za klavír, chceme mít houslistu, flétnistku. Vzali jsme si za vzor Buty, kteří, když začali koncertovat, bylo jich na jevišti spousta a žilo to. Chtěli bychom, aby naše koncerty byly stejně živé. Připravujeme dvouhodinový program.
Kromě koncertů slovenských počítáte i s vystupováním v Čechách?
Ano, to bychom velmi rádi. Po pravdě řečeno, v Čechách nám připadali diváci bližší, nebo jsme si je rychleji získali. nevím jak to přesně říct. Hráli jsme dvakrát v Brně, jednou v Praze a co se textů týče, zdáli se nám diváci vnímavější.
Před několika lety jste malebným způsobem ztvárnila Bertu v obnovené verzi muzikálu Cyrano z predmestia. Láká vás, herečku a zpěvačku v jedné osobě, muzikál jako žánr?
V podstatě ano. Kdyby se objevil nějaký zajímavý titul s dobrým režisérem a s lidmi s nimiž bych si rozuměla, docela by mě lákal. Nesměla by to být žádná světelnokýčová show, ale proti dobrému muzikálu bych nebyla.
Můžete na závěr prozradit na co se vedle koncertů a divadla v dohledné době chystáte a těšíte?
Nechci, aby to vyznělo nějak materiálně, ale těším se na vydělané peníze. Máme za Bratislavou krásný dům a chceme dát dohromady zahradu, fasádu a střechu. A také se těšíme, že až nám to vyjde, uděláme dětem bazén. Těším se na pohodu, na klid, na rodinu a těším se na první dobrý koncert.
časopis Rock&Pop 2004/02
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Duverny-svet-Szidi-Tobias~25~duben~2004/
Komentáře
&;
