19.7.2012 | Autor: Michal Husák

Supraphon (41:30)
V rámci letošní silné supraphonské série reedic extraligového domácího rocku přichází řada na aktuálně dvacetiletou Straku v hrsti. Podobně jako v případě minule zmiňovaného Kuřete v hodinkách se setkáváme s klasikou důstojně stárnoucí, dodnes nesmírně působivou jako svébytná reflexe doby, jako nesešněrovaný kontrapunkt k ušláplé oficiální atmosféře, plný napětí pod povrchem – a vlastně i na povrchu, ale zároveň obdařený nadhledem a svébytným humorem.

Ze srážky pozoruhodných tvůrčích osobností na půdorysu nadobyčejně výživné muzikální „hmoty“ jazz rocku, punku, nové vlny a zappovských experimentů vznikla pozoruhodně kompaktní tříšť, která dodnes funguje od úvodního Hraběte X až po závěrečný (ne)mimoňský rokenrůlek Nádraží.

Netřeba snad znovu rozebírat klasiky typu Na václavským Václaváku, Pražákům je hej, brilantní muzikantské výkony souznící s kousavým šklebem „mezi řádky“, který ve spojení s čechovskou poetikou v textech a zejména s exaltovanou pódiovou prezentací šel těžce proti srsti dobových estetických zvyklostí, ani dobře známý kontext následných zákazů, odloženého vydání atd.

Letošní edice nabízí pečlivě zpracovaný booklet a trojpanelový digipack, obsah samotného alba se drží klasického tracklistu bez bonusů.

Zlatý hřeb: Pražákům je hej
Zní to jako: hvězdná hodinka Kocába, Pavlíčka a spol.

Body: