26.7.2002 | Autor: Evžen Stanislavský

Metal-Is/Sanctuary/Panther (65:40 & 57:45)
Na skvěle vyvedeném obalu (ať se na něj díváte z jakékoliv strany, stále jde o reálný pohled) se pod názvem desky skví nápis '24 klasických písní nahraných živě'. Ovšem po poslechu prvního regulérního dvojdiskového koncertního alba Megadeth možná nabydete trošku jiného pocitu. Kdo byl aspoňna jednom koncertu americké thrashmetalové legendy, jistě semu nebude vše pozdávat. Záznamu chybí především patřičná energie a přesvědčivost - zkrátka 'koule'. Nemohu si pomoci, ale z drtivé většiny skladeb čiší jen standard, nikoliv koncertní oslava radosti z hudby. Týká se to především novějších skladeb, které jsou ze studia náležitě vyšperkované, jenže v živém podání z nich vyplouvá tolika rutina. To je na kapelu typu Megadeth zoufale málo. Navíc pěvecké podání kytaristy Davea Mustaina je skutečně tristní. Koncertní album vlastně dokládá pozvolný několikaletý úpadek čtveřice.

She Wolf s nejednou kytarovou vyhrávkou od Iron Maiden je zbytečně natažená, byť bubenické sólo uprostřed je víc než efektní. O skoro devítiminutové Holy Wars platí téměř to samé. Novějším skladbám chybí hitovost studiových verzí, starším kouskům z osmdesátých let zase naštvanost, která Megadeth katapultovala mezi velkou čtyřku thrashmetalových titánů. Osobně jsem skutečně zklamán, neboť některé skladbyse již dříve objevily coby živé bonusy na singlech a měly v sobě daleko víc života. Tak mne napadá: co když se některé kousky natáčely kdesi ve studiu, a kapela tím pádem neměla zpětnou vazbu prostřednictvím přenosu energie od fanoušků? Ale ono už je to vlastně jedno, když Megadeth svou činnost nedávno (definitivně?) uzavřeli.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07