20.7.2007 | Autor: Ivan Ivanov

Universal (44:17)
Jsou desky, k nimž se lze hodně často vracet. Ani tato položka v diskografii Jany Kirschnerové nebude výjimkou. Již v době vydání alba Pelikán (2002) bylo jasné, že se ve vodách slovensko-českého rybníka mrská zlatá rybka, která má na to úspěšně doplavat až k oběma břehům Atlantického oceánu. Rybka se nebála, příkladově pro mnoho dalších tuzemských umělců, kteří by na to taky měli, obětovala několik let a velkou dávkou energie při sledování svého, hodně vysoko postaveného cíle, a právě úspěšně doplavala. Zatím „pouze“ k východnímu pobřeží Atlantiku, ale výsledek za to určitě stojí, neboť Shine je světové album se vším všudy. Producentskou prácí počínaje (Ross Cullum), přes výběr prvotřídních studiových hráčů (Robbie Macintosh, Chris Hughes) zvuk (studio The River v Londýně) a konče jedinečným skladatelským i interpretačním vkladem hlavní protagonistky. Tato písničkářsky křehká, skoro akustická deska na pomezí folk rocku a popu, působí na posluchače svou jednoduchostí a procítěností. Mít ji ve své diskografii by jistě neodmítly třeba i taková Suzanne Vega či Norah Jones. Právě s jménem naposledy zmíněné je spojená určitá zvuková podobnost. Je tu hodně dalších důvodů ke srovnání, což je samozřejmě dobře, ale má to i svůj háček. Dosavadní originalita slovenské Jany Kirschnerové ustoupila o krok dozadu, aby ve jménu přístupnosti a úspěchu mohla nadnárodní Jana Kirschner udělat dva dopředu. Nic to ovšem nemění na tom, že Shine je výjimečně dobrá deska s opravdu obrovským potenciálem.

Zlatý hřeb: Sometimes, River
Zní to jako: esence toho nejlepšího z Carole King, Tori Amos a Norah Jones

Body: