19.12.2001 | Autor: Leoš Kofroň

Indies Records (51:31)
Ivě Bittové se evidentně zastesklo po kapele. Akustickou hudební společnost Čikori by šlo v podstatě přirovnat k vytouženému dítku, které si všestranná muzikantka až s mateřskou láskou hýčká a je odhodlána protežovat jej i na úkor svých samostatných vystoupení, o něž je v případě její osoby stále největší poptávka. Že nakonec všechno vlivem vnějších okolností nabralo bohužel poněkud jiný směr, je dnes už všeobecně známo.

Ponechme stranou hodnocení houslistčina rozhodnutí, zda přerušením svých tuzemských koncertních aktivit nevytrestá náhodou spíš toho, kdo si to nejméně zaslouží; nastalá situace se však každopádně nezdá být dvakrát šťastnou, především s ohledem na koncepci právě jejího nejnovějšího projektu.

Za Čikori, což přeloženo znamená čekanku, si můžeme při troše fantazie současně dosadit ladnou květinu, chutný pokrm, voňavou cikorku i štěbetající sýkorku. Samé libé představy. A opravdu, eponymní album Ivy Bittové & spol. přináší hudbu pro radost a uvolnění, zároveň je však především muzikantskou záležitostí, kde pro uplatnění každého ze zúčastněných bylo pamatováno s dostatečným prostorem. Jakkoli nechci podceňovat účinnost a funkčnost textů Karla Davida (které sama interpretka přiléhavě označila za 'chlupatější') či šperkařky Barbory Kališové, dokreslují zde pouze atmosféru skladeb, která je jednoznačně dána jejich z jazzové nálady a meditativního rozpoložení vycházejícího charakteru.

Měkký kontrabas Jaromíra Honzáka, hypnotická rytmika kytary Vladimíra Václavka, trumpetové mezihry Františka Kučery, jehož instrument v postavení k hlasu Bittové a jejím houslím střídavě plní funkci partnera i protihráče. Na takových atributech založená muzika je jako by předurčena k přímému dotyku s ní při živém, klubovém vystoupení - a jsem přesvědčen, že největší posluchačský zážitek, přinese právě tam. Zatím se tedy musíme spokojit 'jen' se zvukovým nosičem...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12