14.10.2004 | Autor: Roman Jireš

FT Records (45:58)
Kdo přistoupí na hru téhle originální brněnské skupiny a stane se na chvíli při poslechu příslušníkem národa Čanki, uslyší to, co mu běžná hudební scéna nenabídne. Ani nemusí ochutnat tradiční kvašený nápoj Buri, aby ho roztancovaly divoké rytmy a uchvátila slavnost Tajo či tajemný obřad Anay Yo. Pozoruhodní Čankíjové byli podle dávných cestopisů národem multikulturním, proto nikoho nemůže překvapit, že na třetím albu souboru Čankišou najdeme arabské hudební motivy stejně jako indiánské zpěvy v podání hostujících Dead Dogs Singers i violoncello a zpěv Doroty Barové z Tara Fuki. Nepřehlédnutelný zpěvák Karel Heřman opět pracuje s takzvaným syrským (slunečním) jazykem, který je údajně prastarým jazykem všech národů a posluchač si může konkrétní slova dosadit podle své fantazie.
I ten, kdo na hru Čankišou nepřistoupí, se může s Gamagaj pobavit. Místo toho, aby se nechal unášet fantazií, může sledovat, jak si živelná kapela poradila s nástrahami práce ve studiu. Také může přemýšlet, jak dlouho lze publikum oslovovat v neexistujícím jazyce a zda tímto albem není potenciál skupiny tak trochu vyčerpán. Ať už se v jazyku lidu Čanki necháte oslovit samotným Gamagajem, nebo si desku poslechnete s věcným odstupem, budete si patrně klást otázky. A to je dobře.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10