6.6.2009 | Autor: Petr Korál

2P Production/Sony (68:41)
Někdo by mohl tuhle desku odbýt jednou větou: „Zkrátka další, vcelku standardní album Arakainu.“ A vlastně by měl pravdu. Jenže zároveň by to vyznělo svým způsobem pohrdlivě – a to by bylo nespravedlivé. Kvalitativní standard této skupiny totiž v rámci tuzemské metalové scény pořád představuje nadprůměr.
Arakain jako by tentokrát čerpal téměř ze všech svých historických fází a na své doposud nejdelší řadové nahrávce vytvořil de facto fúzi či kompilát vlastních tvůrčích postupů. Osobně jsou mi asi nejbližší momenty, kdy se opět rozpomíná na časy, kdy hrnul thrash vysoce technického ražení – ovšem dnes tyhle motivy ve slokách obvykle vyvažuje nebývale zpěvnými, někdy skoro až vtíravými refrény. Za příklady, kdy tohle funguje přímo znamenitě, mohou sloužit skladby níže uvedené jako zlaté hřeby CD.
Předností alba je i jeho relativní pestrost (obsahuje řádné „fofry“, skladby ve středních tempech a pochopitelně i cajdáčky, přičemž Vzít čas na splátky už je v podstatě popík – mnohem zdařilejší „pomaláč“ je nádhernou melodií obdařená píseň Osudnej den). Negativem pak kromě některých povrchních či vyloženě klišovitých (Zabiják v nás) textů právě zmiňovaná stopáž desky: ne všech 15 songů (mezi nimiž figuruje i nečekaná předělávka písně Lucie Bílé Maraton) disponuje natolik nosnými skladatelskými či aranžerskými nápady, abych si bez nich Restart nedokázal představit.

P.S.: Podobnost refrénu úvodního kousku Pojď dál s někdejším hitem Genesis Land Of Confusion je sice nejspíš náhodná, ale neoddiskutovatelná.

Zlatý hřeb: Prázdno v hlavě, Skrytá kamera
Zní to jako: jak asi? Prostě jako Arakain...

Body: