26.11.2008 | Autor: Ivan Ivanov

Columbia/Sony BMG (55:30)
Proč jsou přece některé desky této australské legendy lepší než jiné, když se všeobecně tvrdí, že jsou všechny v podstatě stejné a že AC/DC jsou nejkonstatnější kapela na světě? Odpověď můžeme demonstrovat na této novince, která přichází do obchodů osm let po průměrném albu Stiff Upper Lip. Na Black Ice najdete minimálně tři, čtyři refrény, které vám utkví v hlavě a při koncertě si je budete moc zahulákat s kapelou. Jednoduchost a bezprostřednost, se kterou AC/DC míří přímo na vaše rocková srdce, není nikdy předstíraná, ale v tomto případě je stejně účinná jako u desek, které skupina vydávala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dobrý pocit z Black Ice je navíc umocněn vynikajícím zvukem celého alba, který nezapře současnost a zároveň není předimenzován. A pokud chcete najít něco, co od AC/DC ještě neznáte, poslechněte si slide kytaru v skladbě Stormy May Day, kterou kapelu posouvá směrem k jižanskému rocku. Což není žánr tak vzdálený osobitému blues, který AC/DC hrají již přes třicet let. Nastávající pražský koncert byl nedávno vyprodán s půlročním předstihem pouze za několik hodin v době, kdy i nejvěrnější fanoušci ještě nevěděli, jak dobrou desku Angus Young a spol. přijedou představit. Co by pak bylo, kdyby tu desku již znali?

Zlatý hřeb: Rock´n´roll Train, Stormy May Day
Zní to jako: Back In Black s modernějším zvukem a s menším počtem hitů

Body: