Green Day
Kapela, která vyšla křičet do ulic
29.10.2004 | Autor: Jaroslav Špulák | sekce: publicistika
Vloni v polovině roku se jeden fanoušek zeptal Franka Edwina Wrighta III., tedy bubeníka Tré Coola z Green Day, jaké bude jejich nové album. Vtipálek od bicí soupravy se zamyslel, položil hlavu do dlaní a řekl: "Bude velmi pestré. Každá z těch nových písniček, které teď máme připravené, je o životě, je plná vlastních příběhů. Album bude solidní. Billie píše a čeká, až se dostaví stoprocentní spokojenost s tím, co napsal."
Stoprocentní spokojenost se dostavila nyní. Musela ji ovšem ještě podpořit pořádná naštvanost vůči americkým politickým paňácům, protože Green Day na novém elpíčku American Idiot dávají nasrozuměnou, že pokud chce někdo dělat z někoho hlupáky, pak to určitě nebudou lidé z okolí prezidenta Bushe z nich. Naoplátku je singl American Idiot v první (rozhlasové) verzi cenzorsky zkrášlen pravidelným pípnutím na místě, kde je v originálu slovo "fuck". Na albu už tahle potěcha cenzorů nebude.
Punkrocková opera
"Lidé měli rádi naše veselé písničky, protože byly k tomu všemu plné ironie a sarkasmu," pokračoval Tré Cool. "Nová deska se tomu trendu nevzdálí. Možná bude textově trochu víc pesimistická, ovšem bude na ní to důležité světýlko na konci tunelu."
Zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong se k novému počinu nedávno vyjádřil: "Je to normální progresivní rock'n'roll. Chceme se především dobře bavit. Na předcházející desce jsme byli perfekcionalisti, nechtěli jsme dělat chyby a pouštět se do věcí, které bysme třeba na koncertě nezahráli. Dospěli jsme ale k názoru, že je to blbost a lidi to vlastně nezajímá. Pokud je v tom energie, může je to oslovit. Když se ta energie na konto nějaké doknalosti ztratí, není to k ničemu."
O desce, jejíž termín vydání byl už tradičně posunován, až se dostal k aktuálnímu 20. září, se začalo na veřejnosti nahlas mluvit vlastně až letos v květnu. Tehdy svět zvěděl, že titulní písnička ponese název American Idiot a vedle ní budou další, neméně kontroverzní.
"Tohle je naše nejambicióznější deska," říká Armstrong. "Protože je vlastně monotématická, textově se nimrá v tom, co se děje v Americe, jak se tam žije a jak se kdo chová. Chápeme ji jako punkrockovou operu. Chtěli bychom lidem vyprávět příběhy těch, kteří se pohybují v politickém ovzduší. Ty příběhy jdou až k obyčejným lidem. V žádném případě nechceme nikomu tlouct do hlavy, jak by se měl chovat, anebo aby poslouhal nějakého zaprděného politika. My si jenom všimli, že se něco děje a není to dobré. Je to náš pocit. V naší hudbě přitom dál zůstává entuziasmus, radost, agresivita. Myslím si, že tahle deska je ostřejší než ty předešlé."
Pokud jde o onu punkrockovou operu, objevily se již názory, že se Green Day nechali inspirovat stejně pojatou Tommy, dílem britských The Who z roku 1969. Armstrong se proti tomu neohradil. Dokonce přiznal, že určitá blízkost obou nahrávek existuje, ale nechce o ní mluvit, protože by byl rád, kdyby měli posluchači možnost cosi takového sami objevovat.
Chtějí film i muzikál
Na desce, která drží pevně pohromadě, je devítiminutová kompozice Jesus Of Suburbia, která je rozdělena na menší části v podobě kratších songů. Je to nevídaná věc, ale Green Day přece hovořili o punkrockové opeře. Přitom je to pořád rachot, úderný punk rock s úžasnou melodií. Zdá se, že americké trio jest zastiženo v nejlepší formě od dob Dookie (1994), kdy na sebe celosvětově upozornilo a spustilo tzv. neopunkovou lavinu.
"Kapela, která byla známá z dvouminutových songů, teď píše devítiminutové litanie. Je to hrozné, snad to lidé vezmou, ale pro nás je důležité písničky takhle naskládat," upřesňuje Armstrong.
"Bylo fantastické zjistit, že existují i nám dosud neznámé možnosti. Že existuje šance napsat devítiminutovou skladbu a opatřit ji všemi těmi změnami," tvrdí bubeník Tré Cool. "Přitom to strašně záleželo na tom, jak jsme se v den, kdy jsme se vrhali do práce, cítili. Doslova se v některých skladbách objevuje naše snídaně."
Green Day si hodlají na všech koncertech písniček ze své novinky pořádně užít. Berou ji jako zásadní a chtějí, aby lidé jejich poselství pochopili. Netřeba mu přitakat, o to se neprosí. Chtějí jen, aby posluchači věděli, že ti tři mají jasný názor. A vem čert, že jsou Američané. Když je někde zle, je to především problém pro obyčejného člověka. Nota bene, když se o ten marasmus nezasloužil.
"Jako hudebník jsem z nové desky nadšen," říká baskytarista Mike Dirnt. "Chceme hrát na koncertech všechny písničky z ní, od začátku do konce. A chceme koncertovat v divadlech, kde bychom mohli všechno zahrát v jednom tahu."
A to není všechno. Armstrong se nechal slyšet, že by si dokázal představit příběh z kolekce American Idiot převedený na filmový pás nebo jako muzikál. "Myslím si, že tahle deska má víc společného s Rockym než s London Calling," usměje se při srovnání filmu s kouskem od The Clash, kteří Green Day nikdy nijak zásadně nevadili.
"Vykašlal jsem se na to psát o osobních věcech a hloubat v mých malých prožitcích," říká Armstrong. "Jsem proti jakýmkoliv válkám, a svět jich je přitom plný. Za spoustou z nich stojí naše podělaná země. American Idiot je o všech těch válkách, o lidských utrpeních a utrpení těch, kteří jsou proti válkám, ale nejsou s to je zastavit. Všechen děj desky je umístěn v politickém a kulturním klimatu, v němž se nacházíme."
A reakce fanoušků? Ti tři s tím nemají problém. Věří, že jejich fanoušci myslí podobně, ne-li docela stejně.
"Jsme připraveni vyjít do ulic a začít pořádně křičet?" uzavírá Armstrong.
Pár zajímavostí o Green Day ze starých časů
- Sassafras je v Americe druh dřeva, odtud název písně Sassafras Roots (Kořeny sassafrasu)
- název písničky Armatage Shanks našel Billie na anglických pánských toaletách, prý souvisí s masturbací
- Green Day namají rádi skupiny, které hrají ska, výjimkou je jen kapela Operation Ivy
- In The End je písnička o příteli Billieho matky, podle něho je to náfuka, idiot a frajírek
- album Dookie se mělo původně jmenovat Liquid Dookie
- skladba 80 je o Billieho ženě Adreanně, napsal ji, když ji poprvé potkal
- kdyby mohli být Billie Joe a Mike Dirnt někým jiným, chtěli by být Austinem Powersem, Tré Cool by byl rád kočkou
- skladbu Misery inspirovala písnička Toma Waitse Rain Dogs
- na střední škole říkali Billiemu "2 Dollar Bill", kvůli tomu, že prodával jointy za dva dolary
- první své album nahráli Green Day za tisíc dolarů, deska Nimrod je stála už sto tisíc dolarů
Stoprocentní spokojenost se dostavila nyní. Musela ji ovšem ještě podpořit pořádná naštvanost vůči americkým politickým paňácům, protože Green Day na novém elpíčku American Idiot dávají nasrozuměnou, že pokud chce někdo dělat z někoho hlupáky, pak to určitě nebudou lidé z okolí prezidenta Bushe z nich. Naoplátku je singl American Idiot v první (rozhlasové) verzi cenzorsky zkrášlen pravidelným pípnutím na místě, kde je v originálu slovo "fuck". Na albu už tahle potěcha cenzorů nebude.
Punkrocková opera
"Lidé měli rádi naše veselé písničky, protože byly k tomu všemu plné ironie a sarkasmu," pokračoval Tré Cool. "Nová deska se tomu trendu nevzdálí. Možná bude textově trochu víc pesimistická, ovšem bude na ní to důležité světýlko na konci tunelu."
Zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong se k novému počinu nedávno vyjádřil: "Je to normální progresivní rock'n'roll. Chceme se především dobře bavit. Na předcházející desce jsme byli perfekcionalisti, nechtěli jsme dělat chyby a pouštět se do věcí, které bysme třeba na koncertě nezahráli. Dospěli jsme ale k názoru, že je to blbost a lidi to vlastně nezajímá. Pokud je v tom energie, může je to oslovit. Když se ta energie na konto nějaké doknalosti ztratí, není to k ničemu."
O desce, jejíž termín vydání byl už tradičně posunován, až se dostal k aktuálnímu 20. září, se začalo na veřejnosti nahlas mluvit vlastně až letos v květnu. Tehdy svět zvěděl, že titulní písnička ponese název American Idiot a vedle ní budou další, neméně kontroverzní.
"Tohle je naše nejambicióznější deska," říká Armstrong. "Protože je vlastně monotématická, textově se nimrá v tom, co se děje v Americe, jak se tam žije a jak se kdo chová. Chápeme ji jako punkrockovou operu. Chtěli bychom lidem vyprávět příběhy těch, kteří se pohybují v politickém ovzduší. Ty příběhy jdou až k obyčejným lidem. V žádném případě nechceme nikomu tlouct do hlavy, jak by se měl chovat, anebo aby poslouhal nějakého zaprděného politika. My si jenom všimli, že se něco děje a není to dobré. Je to náš pocit. V naší hudbě přitom dál zůstává entuziasmus, radost, agresivita. Myslím si, že tahle deska je ostřejší než ty předešlé."
Pokud jde o onu punkrockovou operu, objevily se již názory, že se Green Day nechali inspirovat stejně pojatou Tommy, dílem britských The Who z roku 1969. Armstrong se proti tomu neohradil. Dokonce přiznal, že určitá blízkost obou nahrávek existuje, ale nechce o ní mluvit, protože by byl rád, kdyby měli posluchači možnost cosi takového sami objevovat.
Chtějí film i muzikál
Na desce, která drží pevně pohromadě, je devítiminutová kompozice Jesus Of Suburbia, která je rozdělena na menší části v podobě kratších songů. Je to nevídaná věc, ale Green Day přece hovořili o punkrockové opeře. Přitom je to pořád rachot, úderný punk rock s úžasnou melodií. Zdá se, že americké trio jest zastiženo v nejlepší formě od dob Dookie (1994), kdy na sebe celosvětově upozornilo a spustilo tzv. neopunkovou lavinu.
"Kapela, která byla známá z dvouminutových songů, teď píše devítiminutové litanie. Je to hrozné, snad to lidé vezmou, ale pro nás je důležité písničky takhle naskládat," upřesňuje Armstrong.
"Bylo fantastické zjistit, že existují i nám dosud neznámé možnosti. Že existuje šance napsat devítiminutovou skladbu a opatřit ji všemi těmi změnami," tvrdí bubeník Tré Cool. "Přitom to strašně záleželo na tom, jak jsme se v den, kdy jsme se vrhali do práce, cítili. Doslova se v některých skladbách objevuje naše snídaně."
Green Day si hodlají na všech koncertech písniček ze své novinky pořádně užít. Berou ji jako zásadní a chtějí, aby lidé jejich poselství pochopili. Netřeba mu přitakat, o to se neprosí. Chtějí jen, aby posluchači věděli, že ti tři mají jasný názor. A vem čert, že jsou Američané. Když je někde zle, je to především problém pro obyčejného člověka. Nota bene, když se o ten marasmus nezasloužil.
"Jako hudebník jsem z nové desky nadšen," říká baskytarista Mike Dirnt. "Chceme hrát na koncertech všechny písničky z ní, od začátku do konce. A chceme koncertovat v divadlech, kde bychom mohli všechno zahrát v jednom tahu."
A to není všechno. Armstrong se nechal slyšet, že by si dokázal představit příběh z kolekce American Idiot převedený na filmový pás nebo jako muzikál. "Myslím si, že tahle deska má víc společného s Rockym než s London Calling," usměje se při srovnání filmu s kouskem od The Clash, kteří Green Day nikdy nijak zásadně nevadili.
"Vykašlal jsem se na to psát o osobních věcech a hloubat v mých malých prožitcích," říká Armstrong. "Jsem proti jakýmkoliv válkám, a svět jich je přitom plný. Za spoustou z nich stojí naše podělaná země. American Idiot je o všech těch válkách, o lidských utrpeních a utrpení těch, kteří jsou proti válkám, ale nejsou s to je zastavit. Všechen děj desky je umístěn v politickém a kulturním klimatu, v němž se nacházíme."
A reakce fanoušků? Ti tři s tím nemají problém. Věří, že jejich fanoušci myslí podobně, ne-li docela stejně.
"Jsme připraveni vyjít do ulic a začít pořádně křičet?" uzavírá Armstrong.
Pár zajímavostí o Green Day ze starých časů
- Sassafras je v Americe druh dřeva, odtud název písně Sassafras Roots (Kořeny sassafrasu)
- název písničky Armatage Shanks našel Billie na anglických pánských toaletách, prý souvisí s masturbací
- Green Day namají rádi skupiny, které hrají ska, výjimkou je jen kapela Operation Ivy
- In The End je písnička o příteli Billieho matky, podle něho je to náfuka, idiot a frajírek
- album Dookie se mělo původně jmenovat Liquid Dookie
- skladba 80 je o Billieho ženě Adreanně, napsal ji, když ji poprvé potkal
- kdyby mohli být Billie Joe a Mike Dirnt někým jiným, chtěli by být Austinem Powersem, Tré Cool by byl rád kočkou
- skladbu Misery inspirovala písnička Toma Waitse Rain Dogs
- na střední škole říkali Billiemu "2 Dollar Bill", kvůli tomu, že prodával jointy za dva dolary
- první své album nahráli Green Day za tisíc dolarů, deska Nimrod je stála už sto tisíc dolarů
časopis Rock&Pop 2004/09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Green-DayKapela-ktera-vysla-kricet-do-ulic~29~rijen~2004/
Komentáře
&;
