29.10.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Universal
O tom, že jsou U2 velcí divadelníci, a to možná v obou významech slova, není pochyb, a DVD, zachycující mexický koncert z 3. prosince 1997 je to ho jasným důkazem. Kapela tehdy jezdila se svým albem Pop, ironickým (aspoň tak to hoši tvrdili) pohledem, ba téměř úšklebkem nad praktikami reklamního a marketingového průmyslu. Věřme jim to, je však dobré si zároveň uvědomit, že i ten nejlepší úmysl se může někdy vymknout z ruky, a že satira se může vlastně velice snadno stát zobrazením kritika samotného. Pro ty, kteří byli na strahovském koncertě je to příjemné připomenutí celé té bombastické podívané, které bylo skutečně víc než dost, jen je otázkou, zdali každému skutečně došlo poselství, jež bylo ve výpravné show skryto. Koncert začíná muzikou puštěnou z pásku a do zvuků tanečního soundtracku napochoduje kapela s ochrankou na plac. Následuje Mofo, také z alba Pop, pak ale začnou hoši sahat i po starších kouscích – znamená to snad, že si za svou novinkou zase tak moc nestojí? Pravda, byli nespokojeni s konečnou podobou písní, které jim firma, údajně nedotažené, téměř vyrvala z rukou, nakonec jich ale v Mexico City odehrají z dvanácti osm. Celý koncert má švih, je radost sledovat, jak si kapela vše užívá, sympatické je, že starší písničky znějí jinak než na deskách. Rozepisovat se o jednotlivých hráčích? To snad ani není potřeba, všichni jsou ve skvělé formě, a když si je pustíte pěkně nahlas, máte dosti často pocit, že se splnilo to, co si Bono předsevzal: „Naším úkolem je odpálit si nejen naše palice, ale všech ostatních.“

Body: