9.4.2012 | Autor: Petr Škuta

Hear Music/Universal (56:39)
Proč si občas neudělat jen tak radost? Přesně to si řekl sir Paul McCartney. Domluvil frekvenci ve studiu, „najal“ jazzovou kapelu Diany Krall a pod producentským dohledem Tommyho LiPumy natočil kolekci echt vintage písní – staré fláky, které slýchal v dětství, a které tudíž měly nemalý vliv na jeho utvářející se hudební osobnost.

Album je opravdu velmi jazzově konzervativní a nebýt „čistého“ zvuku bez šumu a lupanců, měli byste pocit, že posloucháte šedesát let starou nahrávku.



Sázka na osobnost Tommyho LiPumy se vyplatila. Tahle legenda, která krom Diany Krall pracovala s Milesem Davisem nebo Barbrou Straisand, dodala albu punc autenticity.

Ač se jedná povětšinou o převzaté písně, profláklé kusy à la Blue Moon zde nenajdete. McCartney, na rozdíl od kolegy Stewarta (viz jeho série The Great American Songbook), vybral spíše pozapomenuté skladby. Deska také působí oproti „konkurenci“ vyváženěji a o poznání vkusněji. Mezi čtrnáctku tracků se dostaly rovněž dvě autorské věci – My Valentine s hostujícím Erikem Claptonem a Only Our Hearts, kterou neprošpekoval harmonikou nikdo menší než Stevie Wonder.


Album bych doporučil všem Paulovým skalním fanouškům, milovníkům tradičního jazzu a obdivovatelům pianistky Diany Krall. Rockersky smýšlejícím fandům The Beatles bych radil počkat na další regulérní řadovou „sólovku“.

Zlatý hřeb: My Valentine, Only Our Hearts
Zní to jako: víc jak půl století staré evergreeny

Body: