21.1.2007 | Autor: Petr Korál

Supraphon (45:23 + 47:12)
Pokoušet se na této omezené ploše o recenzi nejslavnějšího počinu českého folku 20. století by byla pošetilost. Má vůbec smysl na adresu „Bratříčka“, který před lety nikoliv náhodou zvítězil v publicistické anketě časopisu Rock & Pop o nejlepší čs. desku vydanou před rokem 1989, něco dodávat? Ostatně když podstatu téhle nahrávky naprosto přesně vystihl už Jiří Černý v bookletu původního vydání z roku 1969: „Karel Kryl se vyzpívává z mučivé krutosti, bezectnosti a lhostejnosti, jichž je naše doba plna... Všichni potřebujeme znát ošklivou pravdu. Z krásné lži nám nová naděje nevyroste.“ Opravdu NIKOMU v tomhle státě se NIKDY nepodařilo vytvořit natolik silnou a bolestivou písňovou reflexi událostí a pocitů odpovídajících času svého vzniku, jako Krylovi na LP Bratříčku, zavírej vrátka.
Dodat lze jedině to, že album tentokrát vychází obohaceno o živou verzi tohoto jedinečného materiálu, která venku vyšla v roce 1971. Ta sice neobsahuje Píseň Neznámého vojína, ale je zajímavé porovnat odlišnou délku nebo způsob frázování, jež Kryl u některých písní oproti studiové podobě zvolil.

Zlatý hřeb: v podstatě kterákoliv píseň desky
Zní to jako: nerozdrolitelný monument českého protestsongu 60. let

Body: