1.2.2010 | Autor: Petr Korál

EMI (37:39)
Po jistých rozpacích, které způsobilo nepříliš zdařilé (respektive až na pár výjimek dost nevýrazný písňový materiál obsahující) minulé eponymní album Divokýho Billa, skupina učinila to patrně nejrozumnější rozhodnutí. Zařadila zpětný chod a vrátila se ke svým rozverně melodickým, mladicky rozjuchaným (to nemyslím ve zlém!) kořenům. Tedy někam ke svým prvním dvěma podle mne dodnes nepřekonaným deskám. Takových ve své přirozené prostotě elegantních hitůvek, jaké tady ztělesňují zejména skladby Fčela, Říše snů, Pták nebo nádherná křehká věc Unisono, se Úvalským prostě už dlouho nedostávalo. A sluší jim třeba i to, když chvílemi zatlačí na pilu a pořádně se do toho opřou (Půl pátý ráno).
Samozřejmě, že velké Umění bude i nadále kráčet zcela jinými stezkami než těmi, co protínají zkušebnu Divokýho Billa. Nicméně za tuhle desku se pánové rozhodně nemusí stydět.

Zlatý hřeb: Unisono, Pták
Zní to jako: Divokej Bill za mlada

Body: