14.6.2006 | Autor: Michal Husák

EMI (40:16)
Divokej Bill jsou a vždycky byli pracovití a zejména v začátcích se pořádně nadřeli objížděním štací do roztrhání těla. Za ty roky si na domácí scéně vybudovali pozice, díky kterým teď můžou do jisté míry vydat cokoliv, aniž by riskovali neúspěch. S novinkou Divokej Bill v zádech se jim tahle skutečnost bude hodit. Po poněkud zádumčivější minulé desce přichází kapela se slepencem všeho možného a vedle návratů k typické poloze (bohužel zdaleka ne tak úderně hitových jako na prvních dvou albech - viz Síť), trčí hlavně infantility typu závěrečného pseudo-kotlíkářského Alkoholu nebo „songu“ Voda (Výmola), v němž žvatlavě exhibuje undergroundový psycho-poeta Hásek. Deska je jako celek neurovnaná a rozbitá, ale nemenší rozpaky vyvolává i v jednotlivostech.

Zlatý hřeb: Čmelák
Zní to jako: pubrockové zpívánky s folkovou příchutí

Body: