6.4.2006 | Autor: Nikola Ivanov

Domino/ EMI (41:04)
Pominu-li jako vždy nadnesené řeči britského tisku o další „nejlepší kapele na světě“, musím přiznat, že debut této shefieldské party si rozhodně zaslouží pozornost. Samozřejmě, že s ničím novým či objevným nepřišli. Znějí podobně jako většina současných ostrovních kytarovek, čili - chytlavé melodie, řízné kytarové riffy a emotivní zpěv. Oproti svým kolegům Franz Ferdinand či Kaiser Chiefs jsou více rockovější a méně uhlazenější.

Jejich album plyne v duchu přímočarých vypalovaček jako jsou The View From The Afternoon a Perpahs Vampires Is A Bit But... Výrazněji vyčnívá snad jen krásná melancholická balada Riot Van. Za svůj úspěch ve Spojeném království Arctic Monkeys vděčí i textům o obyčejných věcech ze života,
které nezatěžují posluchače žádnými hlubokomyslnými úvahami.
Jak již bylo řečeno, všechno, co předvádějí, už tu dávno bylo. Na druhou stranu u britské populace již řadu let nefrčí nic jiného než obyčejný kytarový rock a jiná kritéria zřejmě neuplatňují ani britští novináři, kteří při udělování letošních cen Brit Awards Arctic Monkeys shledali coby objev roku.

Zlatý hřeb: Perphaps Vampires Is A Bit Strong But...
Zní to jako: The Jam, The Smiths, Stone Roses

Body: