25.3.2002 | Autor: Alex Švamberk

Music For Nations/Globus Music (46:15)
Úvodní vybrnkávaná instrumentálka tomu sice moc nenapovídá, ale čtveřice Will Haven, která se objevila na scéně v druhé polovině devadesátých let, i na svém albu Carpe Diem přináší metalický, silový hard core noise. Staví především na nasazení, které umocňuje naléhavý řev zpěváka. Hned druhá skladba Saga stejně jako titulní Carpe Diem, Alpha Male nebo Dolph Lundgren mají obromují tah, a přitom jsou neuvěřitelně hutné. Působí dojmem rozjetého náklaďáku, jako ženoucí se masa, kterou nic nezastaví.

Motorem je hutná až kovově znějící, přebuzená kytara a dunivá basa, kterou podporují bicí. Ani změny riffů neubírají skladbám na tahu, tempo se sice může na chvíli snížit, ovšem výkon neklesá. I když Miquel má blíže ke klasickému hardcore, zatímco vygradovaná Finest Hour je překvapivě zarámovaná figurou nezkreslené kytary, zvolené pojetí opustili Will Haven jen ve dvou skladbách. V těžce se valících BATS - v pomalém tempu může vyniknout až do jedovatého syčení přecházející zvuk zkreslené kytary i její kovový témbr. Skrytý track za poslední sklabou Moving To Montana se blíží až experimentálnímu noise, protože skupina v něm kombinuje osamělé tóny piana se podivnými zvuky linoucími se z kytary. Will Haven budou zřejmě lepší naživo, kde nebude vadit zastřený až zahuhlaný zvuk.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02