29.10.2004 | Autor: Jaroslav Riedel

ARTeM/Sony Music/Bonton (74:57)
Mertova diskografie z posledních patnácti let je dosti rozsáhlá. Když ovšem odečteme archivní nahrávky, alba, na nichž doprovázel Janu Lewitovou a záznam společného koncertu Vladimíra Merty s Mariánem Vargou, vyjde nám, že Filmy v hlavě jsou první Mertovou deskou od roku 1989; to je u člověka tak mimořádného talentu velmi překvapivé.
Odpověď na to, proč Merta během tak dlouhé doby nepublikoval žádné nové písně ani se nesnažil studiově natočit ty staré a dosud nevydané, se hledá těžko. Jedním z důvodů jistě byla nejistota ze změněných poměrů: Mertovy písničky už nikdo nezakazuje, ale dost velká část jeho publika teď prostě má jiné zájmy.
Na druhé straně se těžko divit, že okruh Mertových příznivců řídne: zatímco mnozí jeho kolegové v devadesátých letech zúročovali nasbíraný materiál, Merta zůstal u archivních záznamů, navíc často velmi pochybně edičně zpracovaných. Ani teď nenatočil propracované album, jakým naposled bylo P.S. - v roce 1978! Je to zase spíš dokument, dvanáct skladeb sesbíraných z nahrávek koncertů v letech 2000-2003. Z poněkud defétistického Mertova sleevenote a obsahu vesměs skeptických textů jsou kromě velmi kritického pohledu na současnost cítit i pochybnosti o sobě samém ("Někdy se sám sobě hnusím jindy zas tolik ne/halabala píšu co mě právě napadne"). Filmy v hlavě opravdu působí jako obraz písničkáře v tvůrčí krizi, to ale pořád neznamená, že je to zbytečné album. Merta je výjimečnou osobností, zajímavou i ve svých slabších chvílích; ale pochybnosti o tom, zda svůj talent zbytečně nerozmělňuje, tohle album rozhodně nevyvrátilo.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10