31.7.2002 | Autor: Alex Švamberk

Quinton/Cure Pink (75:01)
Vienna Art Orchestra patří k nejoriginálnějším experimentálním jazzovým orchestrům ve Střední Evropě, ne-li na celém kontinentně.Na albu A Centenary Journey to však patrné není, v ambicích postihnout staletý vývoj jazzu od ragtimu přes neworleánskou tradici, swing, bop, cool, free, fusion až k acidu se vytratil osobitý přístup souboru. Vienna Art Orchestra se prezentuje jako virtuózní těleso schopné dokonale uchopit jakýkoli styl - tedy nejen hrát jej, ale i v jeho duchu skládat. Sarkastický nadhled se však vytratil: soubor si se styly nepohrává, aby je převrátil naruby a stvořil z nich něco nového, jen jim slouží.

Steam Stomp sice je veselá dusárna prostá upachtěnosti Tonyho Brycha a Shadows Over The Jazz Age pohrávající si s názvuky Moon Over Bourbon Street je tak stylové blues, že by i Bessie Smith zbledla závistí, ovšem tato ironie dokonalosti, jakou v posledních letech svého života oplýval Lester Bowie, je příliš skrytá. Esprit souboru vynikne až ve stylu skupině blízkém, ve freejazzové Caged Freedom, v evokaci bluesrocku v Play It Louder a v originální kombinaci world music s funkem v Anything Comes - Anything Goes, proložené balkánskou dechovkou.

Vytčeného cíle - připravit čtrnáct zastavení jazzové historie - skupina dosáhla, jako výchovný koncert nemá A Centenary Journey chybu. Ocení ho i znalci, kteří si vychutnají kvality hráčů a vcítění souboru do stylu. Ovšem od Vienna Art Orchestra bych čekal něco víc než salónní retrospektivu marsalisovského ražení.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07