21.2.2014 | Autor: Michal Husák

vlastní náklad (39:26)
Mladá pětice z Montrealu přináší na svém albovém debutu oldschoolový thrash metal, nebo spíše cosi, co hrály v první polovině 80. let kapely, které právě vznikající thrash objevovaly a vnášely jeho prvky do svého zvuku, založeného do té doby na ostřejší, ale stále velmi melodické formě heavy/power metalu.

Trainwreck Architect se mohou chlubit autentickým feelingem, a to včetně určité naivity a stylových klišé. Rádi se pouštějí do siláckých drsňáren (Deadbeat Beatdown, Feed T hem Bullet), které ovšem trochu zavánějí přetvářkou a osobně mám pocit, že o pravé podstatě kapely vypovídají spíš subtilnější hard & heavy kousky (The Narcissist, Die Like a Legend, Dream Pariah). Dvojnásob totéž platí pro zpěv Simona Ouelleta, který je přes všechno nařvané pozérství tak trochu ufňukánek a díky jeho hlasu mají Trainwreck Architect cosi společného např. se Stormwitch.

Nakonec jsou však nejsilnější songy, které se vymykají oběma zmíněným polohám: As Killers Breathe se sólem Jeffa Waterse z Annihilator a zejména The Door Slams Shut s nakažlivě zábavnou dynamikou a příchutí dobového thrash-crossoveru.

Zlatý hřeb: The Door Slams Shut
Zní to jako: retro thrash s místy poněkud tupými drápky

Body: