9.6.2004 | Autor: Martin Zoul

Tahle bokovka recesistů ze sdružení Požár mlýna patří k oblíbeným klubovým atrakcím nejen v západočeské metropoli, kde začala šířit šachovnicovou kulturu v roce 2000. Od té doby si stihla udělat poměrně slušné renomé, podpořené první albovou vlaštovkou v podobě záznamu koncertu z plzeňského Divadla Pod Lampou (vylétla před necelými dvěma lety). Bohužel to mají v hlavním městě ještě pořád těžké, protože tady se pěstuje spíš ortodoxnější pojetí ska a to je přesně ta disciplína, které se Tleskač záměrně vyhýbá.


Typickou dvoudobou rytmiku doplňují Plzeňáci rockově burácejícími kytarami a také dechové nástroje tu dostávají mnohem více prostoru, než je tomu v tradičním 2-tone ska. Největší rozdíl je ale v humoru: z řady kovaných skáčkařů prostě získáte nevyhnutelně pocit, že se berou příliš vážně. To se vám ale u téhle skupiny nestane, protože humor a nadhled jsou z jejich tvorby na hony znát.


Album staví na osvědčeném repertoáru známého z Tleskačových koncertů (na mash-up Jožina z bažin s McFerrinovým Don't Worry, Be Happy tentokrát nedošlo). Riziko desky tak spočívá v neodbytném pocitu, že jste to všechno už někde slyšeli. No ano, slyšeli a zřejmě jste se u toho dobře pobavili, tak proč si to nedat ještě po příchodu z klubu ještě jednou doma? Myslím, že takhle nějak to plzeňští chtěli.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05