30.4.2004 | Autor: Michal Husák

Americkým The Distillers vládne temná kráska Brody Dalle s nakřáple ledabylým hlasem a popelavě zombickou image. Už jen tím kvarteto vybočuje z řady "běžných" melodicky punkových kapel a najde se toho víc. Pořád je znát, že The Distillers pocházejí z "echtovní" líhně, netřeba se bát žádné přesládlé neopunkové ulepenosti, byť bylo v minulosti zvykem přijímat od téhle party jinší údery. Vedle vlivů rock'n'rollu, ska či psychobilly čtveřice na Coral Fang poněkud zpopovatěla, na každém kroku je znát nepřekonatelná touha vyrábět hitíky.


Netřeba to vnímat ve zlém, dílčí posun v přístupnosti širší posluchačské obci hned nemusí znamenat sešup do rotací Frekvence 1. A jasně že neznamená. Brody lká a žaluje hlasem, který chvíli připomíná Courtney Love, chvíli Gwen Stefani. Například titulní Coral Fang zní nebezpečně jako rozzuřená šelma a není na albu osamocena. Je zaděláno na řádně žhavé dostaveníčko, i při malinko uhlazeném celkovém vyznění navíc nechybí potřebné napětí a dynamika, tedy alespoň co se týče aranží a produkce. Když se však zaměříme na hlubší podstatu nabízených písní, zjistíme, že Brody Dalle coby výhradní autorka při komponování dokola opakuje dva, tři modely a opravdový hit se urodí jen vzácně, snad v případě úvodní Drain The Blood. Podtrženo a sečteno, leží na pultě svižně rozverný, nevtíravě komerční počin schopný bez uzardění přátelsky pošťouchnout. Je libo?

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04