20.4.2009 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (49:28)
Na prvním regulérním albu pražské formace Spleen? zaslechnete četné ozvěny „starého dobrého“ crossoveru minulé dekády i módních nu-metalových výbojů, ovšem veškeré počínání kapely nese cejch vlastního hledačského přístupu. Skladatelská nápaditost je téměř všudypřítomná; dalším důležitým prvkem je pestrost. Vedle nabušených partií hudba Spleenu pracuje i s řadou volnějších, melancholicky zadumaných úseků. Každá věc je trochu jiná, v důsledku čehož byla bestie zvaná Nuda chvályhodně vykázána kamsi do hlubokého nepřístupného lesa bez možnosti návratu.
Hardcorová drtivost se funkčně prolíná s nadmíru melodickými, téměř až popovými principy – některé písně disponují vysloveně klenutými refrény, což si soubor může dovolit, neboť jeho frontman Jan Hrbáček je pěvcem na zdejší nu-metalové a příbuzné poměry zcela nadprůměrně disponovaným (Cocotte Minute mohou jen litovat, že ho ze svého lůna kdysi vypudili). Zajímavě pojaté nejednoznačné texty navíc dokazují, že má i O ČEM zpívat.

Zlatý hřeb: Pevnej bod
Zní to jako: invenční crossover

Body: