12.8.2010 | Autor: Petr Korál

Papagájův hlasatel records (26:28)
O podobných deskách se píše strašně obtížně. V podstatě jim totiž nelze nic moc vytknout – ale zároveň si věci trochu znalý člověk uvědomuje, že mohou výrazně oslovit spíš jen úzký okruh fanoušků dotyčné skupiny, protože ani v rámci žánru nepředstavují nic extra výjimečného, natož objevného. Což je i příklad novinky příbramského tělesa Soukromey pozemek.
Posluchačům nabízí velice agresivní punk staroškolského ražení. Vzdor svému poměrně jednoduchému charakteru tahle muzika šlape a odsejpá přesně jak má. Ale hledat v tom cosi navíc se bohužel podobá pošetilosti počínání bájného Sisyfa. Snad textové poselství? Jistě, je tam. Písně Soukromýho pozemku jsou převážně dosti kritického, rozumějte politického, antifašisistického, protikonzumního a podobného ladění. Nic proti – ale tohle všechno už tu samozřejmě taky bylo tisíckrát, nemluvě o nemalé porci naivity odvíjející se od přímočarosti celkového vyjádření... Přesto je mi i takovýto počin svým způsobem velice sympatický. Když nic jiného, upřímnost mu rozhodně nechybí.

Zlatý hřeb: Vize
Zní to jako: Exploited, Chaos UK, GBH apod.

Body: