9.12.2009 | Autor: Jindřich Göth

Wichita/Universal (41:13)
Dělám to nerad, ale musím souhlasit s ortelem vyřknutým na jistém frikulínském webu: tohle album je opravdu nehorázná nuda. Sofistikovaně opracovaná elektronika, která se tváří jako muzika s přesahem – kdyby to aspoň byla obyčejná tupá tucka, možná by poslech odsýpal rychleji – ale ve skutečnosti jsou to jen hrátky s hejblátky, které vedou odnikud nikam. Ani po několikátém poslechu nenacházím jediný záchytný bod, něco, co by albu dalo smysl. Zvukomalebné plochy, bublání sekvencerů, odlidštěné zvuky, to všechno vypadá na omak moc pěkně, ale pokud opravdu po něčem takovém zatoužím, raději si pustím staré dobré Kraftwerk. Ze Simian Mobile Disco jsem spíš na rozpacích a mám nepříjemný pocit, že rozpaky vládly i ve studiu při nahrávání. A i dračici Beth Ditto to mnohem víc sluší v domovských Gossip.

Zlatý hřeb: Cream Dream, když už
Zní to jako: Kraftwerk v tvůrčí křeči

Body: