20.1.2007 | Autor: Pavel Klusák (Týden)

Black Point (60:00)
Písničkářka – pozdní debutantka přichází z nefolkových kruhů, což je samo o sobě nadějné. Sylvie Krobová je z divadelního rodu, otec Andrej inscenuje – především Havlovy hry v Divadle Na tahu. Od dětství v kreativním disidentském prostředí – Kubišová, Turba, Plastici... Vystudovala operní zpěv, po léta pracuje na vlastních písničkách. Nahrála je teď v triu s Otou Sukovským (baskytara) a Vojtěchem Havlem (cello), sama hraje na piáno a akordeon. Její písničky, mnohdy zpívané jakoby ze samoty a hlubin nedorozumění, jsou sdostatek emotivní, abychom jim mohli říkat šansony. Září z nich ženská pevnost, vůle hledat cestu i slova, občas se odhalí všechna křehkost a zranitelnost... Texty, do kterých Sylvie Krobová překládá svou odvahu k vyslovení podstatného, ji ale někdy zrazují, zaměnitelné s popovou machou. Melodie jsou taky prosté ažaž, ale tam to nějak přebije Sylviin výraz. Lze jen váhat, zda máme před sebou slabší nahrávku silné autorské zpěvačky - anebo zda někteří charismatičtí autoři a autorky fungují jen „naživo“, protože jinak jejich dílo odhaluje svou naivitu a vratkost. Ještě jednou: je to poctivé, osobní, nevypočítavé – ale to na silnou (hudební) poezii nestačí.

Zlatý hřeb: Průvody klaunů, Odloučení
Zní to jako: Autorský šanson osobnosti, která vás nenechá lhostejnými

Body: