9.2.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Na svém prvním albu Come Clean z roku 2002 nabídli Puddle Of Mudd, ambició zní čtveřice ze Států, variaci na téma, kterak by mohla Nirvana znít v novém tisíciletí, kdyby její tep nezastavila kulka v hlavě. Na nové desce se v tom snaží pokračovat, viditelně ale bez většího úspěchu.


Pakliže debut přinesl spoustu zralých nápadů a navíc mu hrála do noty nálada na americké scéně (která si vysloveně koledovala o všechno mladé, dravé, krásné a nepříliš jiné), novinka nabízí nápady pouze omšelé. Vychází z předešlé nahrávky, ale sbírá drobečky, které tvůrcům tehdy odpadly.


Což o to, Life On Display má velmi pečlivě ošetřený zvuk. Tříští se v něm o sebe dráždivá zlost grunge a slabost současného zaoceánského popu. Nádherné jsou zvuky kytar, zvláště akustické provokativně zvoní. Všechno to ale zaostává za drivem. Deskou profrčí pár písniček a jeden těžko později pozná, že patří právě na ni. Nepostačí to ani na udržení pozic. Zdá se, že se za Puddle Of Mudd zavře země.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01