13.6.2002 | Autor: Alex Švamberk

Indies Records (37:13)
Scénická hudba má řadu specifik, mnohdy vysloveně svazujících, současně však skladatelům nabízí silná témata, možnost pohrávat si s pro ně netradičními přístupy, neboť klade velký důraz na vystižení různých nálad. Zejména pro ambiciózní tvůrce nonartificiální hudby však představuje příležitost, protože jim umožňuje vymanit se ze svěrací kazajky písňové struktury. Eliadova fantasmagorická hororová vize s erotickým podtónem Slečna Kristýna, jejíž dramatizace se pro brněnské Studio MARTA podjala Marta Ljubková, naštěstí Filipu Topolovi svou surreálnou schizofrenní náladou dokonale sedla. Jeho typický rukopis je sice okamžitě k poznání jak ve vypjatých obrazech, kde uplatnil svou robustní hruza doprovodu neúprosného ostináta rytmiky, tak v lyrických scénách, kde ukázal svůj smysl pro melodii. Neskončil však u použití postupů typických pro Psí vojáky, jaké přináší Večeře na statku, Simina je Kristýna? nebo Úplně sám, ctil zákony žánru. Mnohdy se obešel bez doprovodu, protože neměl prostor pro pohrávání si s aranžemi a rozvíjení motivů. Úspornější vyjádření oproštěné od barokní košatosti a nutnost okamžitého načrtnutí nálady i rychlé gradace podtrhlo sílu a naléhavost jeho hudby. Ať už v dramatickém Prstenu, kde si vystačil sám, nebo v expresivním úvodním obrazu, kde hrajeza doprovodu skupiny a ještě uplatnil smyčce či v Nemoci, kde jemný motiv doplnilo skřípání činelu hraného smyčcem. Topol se vůbec projevil jako mistr vyvolávání tíživých nálad a všudypřítomného strachu z toho, co přijde. Věděl, kdy tesknou melodii doplnit basovým tónem i kdy skončit u neúprosné repetice jediného tónu. A nebál se ani experimentu, když v Prvním vrcholu přes sebe zní dva různé motivy, což by v běžné skladbě neudělal. Vzbuzovala-li novější alba Psích vojáků jisté rozpaky, protože skupina se na nich začínala opakovat, Slečna Kristýna potvrdila, že Topol invenci neztratil. A to nemohl uplatnit ani svůj naléhavý zpěv.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06