2.3.2004 | Autor: Michal Husák

Dlouho avizovaný heavymetalový projekt Davea Grohla nakonec není až tak docela heavymetalový. Že však jde o mediálně velice vděčnou událost na kovovém hudebním poli, ovšem sotva zpochybňovat. A také to vůbec není špatná deska. Probot nabízí dusně řinčivou, zatěžkanou muziku se zvukem, který má v první půli alba asi nejblíže k thrashi a ve druhé ke stoner rocku. Výstižnější ale bude konstatovat, že jde o jakýsi hybrid agrese a nadžánrově pojaté tvrdě rockové klasiky. Z té Grohl pobral tu tohle, onde ono, pokaždé se mu hodilo něco jiného, pokaždé dokázal myslet na osobnost oslovených zpěváků i na víceméně kompaktní tvář alba a pokaždé skladatelsky obstál. Koncepčně nahrávka velmi připomíná projekt Iommi, k jehož vyšperkování si legendární kytarista Black Sabbath před časem sezval zástup prestižních muzikantů - především pěvců, kteří kus po kusu vtiskli osobité kouzlo jednotlivým skladbám. Dave Grohl ovšem nenaháněl nejzvučnější hvězdy dnešních dní, naopak systematicky sázel na idoly svého dospívání. Jednotlivé tracky ozdobili Cronos (Venom), Max Cavalera, Lemmy, Mike Dean (Corrosion Of Conformity), Kurt Brecht (D.R.I.), Wino (Obsessed), Tom G. Warrior (Celtic Frost) či King Diamond.


Samotný Grohl se ve "výkonné" rovině omezil na instrumentaci, nahrál bicí a až na výjimky i basu a kytary (několika party přispěl Kim Thayil ze Soundgarden). Vokalisté dostali absolutní volnost, jak se základy naloží. Pozitivní je, že písně psané na tělo mnohdy tak odlišným interpretům fungují pohromadě. Ať už zrovna posloucháte Cavaleru nebo Kinga Diamonda, neztrácíte identifikaci projektu Probot. Poněkud v tomto směru vyčnívá snad jen Ice Cold Man, která Leeho Dorriana už dopředu nezakrytě vybízela, aby z ní dotvořil totální "katedrálu". Za singl byla zvolena Cronosem tažená Centuries Of Sin, vrcholem kolekce jsou ovšem písně Dictatorsaurus (zpěv Snake z Voivod) a hlavně My Tortured Soul ozdobená Ericem Wagnerem (Trouble). Mimochodem - jestlipak je náhoda, že do nejlepšího songu alba zároveň v refrénu nejvíce prosakuje charakteristická melodika Foo Fighters?


Jako celek lze album považovat za velice zdařilou kuriozitku. Jen si ji v obchodě díky nezaměnitelnému Awayově grafickému stylu nesplést s deskami Voivod.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02