9.4.2004 | Autoři: Jindřich Göth, Martin Zoul

Merill Nisker naštěstí netuší, co si lze v češtině taky představit pod její pseudonymem. Kdyby to tušila, zbláznila by se nejspíš radostí. Jejím cílem je totiž provokovat, vyvolávat rozpaky a odmítavé reakce. Proto ta s nechutností hraničící image, kterou prezentuje na fotkách i na obalech CD a která jí v určitých kruzích vynesla kultovní status. V "kvéčku" vyšla před časem společná recenze na poslední počiny Peaches a Dido, víc by se ale k podobnému srovnání hodila některá deska Pink. Tahle rádobyprovokatérka totiž ve srovnání se slečnou Nisker bledne závistí a nic na tom nezmění ani ňadro odhalené v nedávném "sexuálním" čísle zmíněného ostrovního plátku.

Peaches je totiž královnou zvrácenosti a programové nechutnosti, přes to všechno ale zůstává její směs elektra, rock'n'rollu a punku vrcholně zábavnou záležitostí s nespornými hudebními kvalitami (ty ostatně potvrzuje i zástup slavných jmen, která v minulosti s Peaches spolupracovala, Björk počínaje a Iggy Popem konče). Oproti předloňskému debutu Teaches Of Peaches navíc působí Fatherfucker mnohem kompaktnějším a vyzrálejším dojmem, proto nemohu jinak, než vysázet téhle broskvičce druhý nejvyšší počet hvězdiček.

Martin Zoul

Obskurní. Jiné slovo v souvislosti se zpěvačkou Peaches snad ani nelze použít. Stačí popatřit na obal, který zdobí logo umělkyně, parodující Def Leppard. Snad to má být humorné, nicméně je to křečovité a chtěné. Chybí tomu rafinovanost, viz například příliš jednoznačný titul alba Fatherfucker. Stejné pocity vámi budou lomcovat i při poslechu. Peaches si libuje v dryjáčnických a úderných skladbičkách, které se navenek tváří jako velký odvaz, ve skutečnosti jde ovšem o celkem tuctové odrhovačky bez výraznějšího nápadu. Čekáte, co se bude dít, jedna prostinká skladba střídá druhou a nic. Hlavou maně probleskne věru nepovzbudivá vzpomínka na stylově příbuznou tvorbu sebehyzdiče Andrewa W.K., což pro Peaches není právě nejlepší vizitka. Můžeme se sice utěšovat tím, že Peaches jedná, jak cítí, a nehodlá své názory balit do neprůhledných jinotajů, a budeme mít částečně pravdu. Otázkou ovšem jde, zda provokativní vokalistka vůbec má co balit, co sdělovat a na čem stavět.

Celé to působí jako odvar něčeho lepšího, zábavnějšího, šťavnatějšího. Peaches připomíná špatného vypravěče anekdot, který je s to i ten sebelepší vtip dokonale "zvojtit".

Jindřich Göth

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/03