11.5.2002 | Autor: Leoš Kofroň

BMG (64:41)
Důstojné místo Pavola Hammela a jeho skupiny Prúdy v kronice československého big beatu je nezpochybnitelné, přestože muzikant sám se zejména v posledních letech nejednou vyjádřil v tom smyslu,že vždy měl vlastně blíže k písničkářům. Když ho ale vezmeme za slovo, pak je možná trochu s podivem, že ryze akustické album, kde zpěváka doprovází pouze šest strun jeho a spoluhráčovy (Juraj Burian) kytary, vzniklo teprve nedávno, jako záznam z loňského unplugged vystoupení v bratislavském Elam klubu.

V současnosti víc než kdy jindy vnímáme, jak rozhodující podíl na úspěchu většiny písní má jejich aranžmá. Hrátkami s dříve netušenými zvukovými možnostmi se mnohdy dá zakamuflovat i absence původního nápadu. Tohle se ovšem netýká Hammelova repertoáru. Ten obstojí jak v rockové podobě, tak v této úpravě, kterou by šlo v notách bezpochyby rovnou přepsat do táborákových zpěvníčků. A koneckonců, přednedávnem některé protagonistovy trvalky posloužily souputníkovi Laco Lučeničovi jako inspirace a základ k samplovým experimentům na remixovém albu Proudy.

Živé Piesne obsahují jedenadvacet vesměs notoricky známých položek, jejichž kvalitu už dávno prověřil čas. Hammelův pěvecký projev neztratil nic ze své 'chlapčenské' naléhavosti, zároveň se v něm však zračí životní zkušenost, čímž se nyní mnohým textům se závažnějšími tématy dostává skutečné věrohodnosti. Hudební doprovodje komorní a co nejprostší, ale kolik muzikantské radosti při tom Hammel dokáže rozdat... Ostatně, 'preto si vždy pieseň spieval'.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05