Neil Young: Are You Passionate?
20.5.2002 | Autor: Radek Diestler
Reprise/Warner Music (65:51)
Uvykli jsme vnímat Neila Younga jako personu podobnou římskému Janovi, bohu dvou tváří. Jedna tvář patří předáku ryčné rockové grupy (naposledy Broken Arrow a koncertní řezanice z roku Koně), druhá jemnému písničkáři (předloňské Silver And Gold a jistěže též sklizně a řepné kampaně všeho druhu). Na Are You Passionate?, na němž kumpačka nejvěrnější asistuje jen v jedné písni z jedenácti, vidíme Younga, an sipo dlouhé době zkouší 'císařovy nové šaty'.
Což je ovšem relativní. S Booker T. & MG's, jejichž zvuk určil podobu jedné z větví soulu a rhythm & blues (slyšelaje kdy ta bláznivá r'n'b sufražetka z Reflexu?) na nahrávkách firmy Stax/Volt, už si totiž odkroutil své. Kdo zná I.A. verze Dylanových Just Like A Tom Thumb's Blues a All Along The Watchtower z 2CD se záznamem z 'Bobfestu', ví, jak slibná tahle aliance je.
Povahu alba nastíní hned úvodní You're My Girl (s motivem z bookerovské singlové flákoty z roku 1969 High Time). BookerT. & MG's (bez kytaristy Steva Croppera, jehož nahradil služebně nejmladší Šílený kůň Sampedro) jsou přesní jako švýcarské hodinky, Young protentokrát vesměs nechal kytarové mršiče zvuku stranou a oděl hudbu na albu proti zvyklostem s Crazy Horse do komornějšího hávu.
Což je ovšem trochu na škodu věci. V některých skladbách interakce mezi hudebníky moc nejiskří a skladby postrádají vzruchu (Quit, She's A Healer). Dále se mi jeví, že Neil není pro tento typ doprovodu ideální typ vokalisty - odpovídačky Bookerovců také příliš nefungují.
Přesto na Are You Passionate? najdeme řadu solidních momentů. Doprovazeči I.A. třídy (zvláště chutné jsou hammondové party Bookera T. Jonese), kvalitní práci s delší stopáží písniček (povšimněte si, jak pozvolna houstne a sílí taková Differently), vzácná konzistentnost alba a samozřejmě několik výtečných písní - viz níže. Patří mezi ně i zmíněný vklad Crazy Horse Goin' Home.
Nesdílím názor recenzenta z Allmusic, že se jedná o Youngovu nejslabší desku od Landing On Water, myslím ale, že v kontextu jeho tvorby nepatří mezi špičku. Ale na dobu a okolíto bohatě stačí. Přehrávejte nahlas a naslouchejte soustředěně.
Body:
časopis Rock&Pop 2002/05