25.2.2003 | Autor: Jindřich Göth

Ipecac Recordings/Southern Records (29:00)
Klobouk dolů, takhle zemitý, dunivý (zvuk jako víno) a drtivý rock'n'roll se zase tak často neslyší. Dvojka Moistboyz je vydána na labelu Mika Pattona, ovšem na rozdíl od maestra převleků míří prostě a jednoduše k jádru věci. Neobjevuje Ameriku, ale šlape jí to znamenitě. Deset písniček je napěchováno uzemňující energií, která nemůže nechat v klidu snad nikoho a přitom nepůsobí negativně. Při poslechu zakusíte pocit přítomnosti původní, ničím nezkalené rock'n'rollové energie.
Moistboyz jsou tvrdí a nesmlouvaví, přitom nejsou ukřičení a hrubě agresivní. Jejich muzika neskutečným způsobem šlape, lítají z ní jiskry a přitom je až osvobozující. Připomíná vám něco, co jste slyšeli kdysi dávno, když jste postupně objevovali hájenství tvrdého rocku.
Do poměrně jednoduchých skladeb navíc kapela vklínila zvláštní napětí, díky němuž nelze odtrhnout ucho. Rozhodně by nebylo od věci zhlédnout Moistboyz živě, neboť lze předpokládat, že na koncertech rozpoutají ještě větší mazec. Tohle je muzika pro zaprášené psance.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/02