15.6.2004 | Autor: Ilja Kučera ml.

"Dva disky plné úplně nové hudby" slibovali svým fanouškům na vebových stránkách Marillion už dlouho před dokončením a vydáním aktuální novinky Marbles. Jako poselství vyslali k novinářům a recenzentům verzi semknutou na jeden disk, a tudíž mírně proškrtanou. Právě touto verzí se také zabývají následující řádky.V dobrém a navýsost přátelském slova smyslu, by se dalo v případě Marillion diskutovat o zmíněné "úplně nové hudbě". Jakkoliv jsme si navykli používat pro inteligentní hudbu typu Marillion termín progresivní rock, můžeme s ním být trochu naštíru. Z hlediska hudebního vývoje byl opravdu progresivní a neslýchaný v raných osmdesátých letech, teď se spíš jedná o jeho nové a nové modifikace. Faktem ale zůstává, že to celé se děje ku prospěchu věci. Při poslechu Marbles máte totiž pocit, jako byste vstoupili do důvěrně známé krajiny, ale, dejme tomu, v jiném ročním období. Nešokuje vás, nezaskočí. Vy si naopak s rozkoší vychutnáváte novou podobu toho, co je vám blízké a milé. A na Marbles je opravdu co vychutnávat. Skladby opět jiskří střípky nápaditých melodií, klenou se v zadumané atmosféře, nabízejí rozlet i oduševnělý klid. Na Marbles znějí takoví Marillion jaké dokonale znáte, aniž by ovšem sami sebe vykrádali, aniž by opakovali, co už jednou řekli. A tak je vlastně docela jedno, zda jde o album naplněné progresivním rockem, art rockem, pop rockem, nebo čím ještě, protože je to album nadmíru dobré.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05