6.6.2002 | Autor: Leoš Kofroň

BMG (76:19)
S nějakými vyloženě revolučními počiny v oblasti populární hudby už asi příliš počítat nemůžeme. To ale ještě neznamená, že by originalita neměla vůbec žádnou šanci. Kouzlo tvůrčího procesu však dnes spočívá především v hledání nových souvislostí a objevování překvapivých vazeb a fúzí bez ohledu na žánrové a stylové hranice. Když se k tomu navíc přidá alespoň špetka osobitosti, pak takového umělce zpravidla nelze přeslechnout. Je to případ i polské vokalistky a skladatelky Kayah.

Hned při vydání debutového alba Kamien (1995) pozornější posluchači zavětřili: takový talent se na domácí scéně už hodně dlouho nevyskytl. Černovlasá zpěvačka se zelenošedýma očima na své prvotině zaujala odvážnou směsicí soulových, jazzových a popových melodií, které opatřila jiskřivými aranžemi, hlavně ale mnohé okouzlila svým sytě znějícím altem, jemuž padne jako ulité označení cool, ale přitom je dostatečně dráždivý. Své ambice a předpoklady rozvinula na dalším titulu Zebra (1998) a jejím dosavadním uměleckým vrcholem se stala společná deska s velice žádaným skladatelem filmové muziky Goranem Bregovicem Kayah & Bregovic (1999).

Výčet všech tamních ocenění, astronomicky vyhlížející údaje o počtu prodaných nosičů i hvězdný seznam polských muzikantů, s nimiž Kayah spolupracovala (mezi jinými například i legendární Czeslaw Niemen) můžeme klidně přeskočit. Mnohem důležitější je, že se jí na vícero stran otevřely i brány do okolního světa, kde začala být vydávána a (hlavně) žádána. V této souvislosti si ostatně můžeme přihřát i tuzemský chod označovaný jako grunt a připomenout píseň Amen, kterou Kayah nazpívala společně s Věrou Bílou na loňské album Rovava.

Zatím poslední důkaz své mnohostrannosti, invence i eklektického záběru podala Kayah na desce Yaka ya Kayah, kde vedle sebe s naprostou samozřejmostí na roveň postavila blues, jazz, tango, lidovku, pop, exotický nápěv, instrumetální hold bondovkám i dance music a vše zvládá s přehledem a suverenitou až omračující. Zvukověse vskutku jedná o mimořádně pestrou a barevnou záležitost, kde však každý tón má svůj smysl a význam. Nic zde není použito jen tak z momentálního rozmaru nebo pro laciné obzvláštnění - od pár zabrnkání na sitar až po hrátky s elektronikou. Tahle ženská to má zkrátka v hlavě dobře srovnané, ví, co chce, jakými prostředky toho dosáhnout a ke všemu ji Hospodin obdařil vzácným hlasem, jemuž nehrozí, že by kdy zevšedněl.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06