15.7.2002 | Autor: Veronika Schmidtová

Sanctuary/Panther (68:31 & 51:12)
Letí to. Angličtí James už mají dvacet a význačné životní jubileum právě korunují živým dvojalbem. Bohužel, pohrobkem; čas se členům kapely vryl nejen do tváří, ale poznamenal patrně i chuť nadále tvořit spolu. Jinak než únavou z všednostejnosti se nedá vysvětlit,že Tim Booth, hvězdný, trochu zvláštní, magnetický majitel nezaměnitelného hlasu, z kapely na sklonku minulého roku odešel. Jediný v ní působil celé dvě dekády a byl pro James tím, čím třeba Bono pro U2. Bez něj si nelze Kubovo další fungování představit a přestože zbytek to patrně potáhne dál, nebude už takové pokračování ničím jiným, než zoufalým tancem na hrobě. Ať bude nový zpěvák sebepřesvědčivější.

Ale zároveň se musí střízlivě dodat, že mnoho fanoušků v Česku a po celé Evropě mačkat slzu v oku nebude. Hvězdný status jim zde nějak nebyl přiznán, i když by si jej dávno zasloužili, už jen pro věčné mládí a nádhernou, svěží kytarovou opojnost jednoduchých písniček. Tady se nikdy nepřejí; je to jedna z kapel, jež oddělení dokola obehrávaných v mé diskotéce nikdy neopustí.

Byť sem pravděpodobně nezapadne tento dvojdiskový živák, poslední v domovském Manchesteru (nahráno 21. 12. 2001). Obsahuje (logicky) nejproslulejší pecky jako Say Something, Sometimes, Tomorrow, Come Home či She's A Star, přehrává kousek posledních desek (Millionaires, 1999 a Pleased to Meet You, 2001) a doplňuje atraktivitu koncertu i raritami (například bývalý člen Larry Gott), ale na čtyři roky starý, vše podstatné obsahující výběr tato deska nemá. Kdovíproč; možná právě proto, že chybí víc archivních kousků, neobvyklostí (například zdařilý nestřízlivý jam Gold Mother ze stejnojmenného alba) a tak. Protože takto to na první pohled působí jenom jako mírně nadstandardní koncert.

Vidět James je báječný zážitek a i dnes, po dávném rozprostření se vlny britpopu v hudebním moři, by měl nesmírnou sílu (co jen to v kytarovém popu jde); ale samotné nahrávce to kouzlo, autentičnost a hmatatelnost hvězd zkrátka chybí. Vše doufejme napraví obrazový záznam, neboť na 10. června bylo ohlášeno i DVD a VHS. V koncextu událostí posledních měsíců by bylo trochu smutné, kdyby se James loučil jenom takovým ledabylým 'čau'.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07