7.9.2004 | Autor: Martin Zoul

Sony Music / Bonton (36:33)
Víte, co je to camp? Oxfordský slovník neologismů z roku 1999 definuje camp jako něco urážlivě afektovaného nebo jinak stylově přepjatého. Do širšího povědomí kulturní veřejnosti uvedla tento starý viktoriánský výraz americká teoretička umění Susan Sontag, která přišla mimo jiné s myšlenkou, že i lidé s obecně dobrým vkusem mohou nalézt v campu zalíbení.

Jak to souvisí s recenzovanou deskou? Inu snadno: zatímco Británie našla svou campy kapelu v metalových strašidlech The Darkness, u nás se tomuto statutu zatím nejvíc přiblížil Landův chráněnec Jakub Mohamed Ali a jeho Old School Gang (nedělejte, že jste nedokázali bez pomoci dešifrovat zkratku O.S.G. z názvu tohoto alba a že nevíte, že je v tom namočený ex-Lunetik Martin Kocián).

Faktem je, že přes Kociánovo nemožné frázování, hloupoučké texty plné pubertálního humoru a projevů mesiášského komplexu a pochybné hudební směsi rapu, tvrdých kytar a muzikálových melodií je Alimania vlastně docela zajímavá deska. Ne tak zajímavá, aby nakonec neskončila na policích nejbližšího bazaru, ale dost dobrá na to, abyste ocenili použití samplů Leoše Mareše, Lunetiku a Jen počkej, zajíci! nebo závěrečný povedený cover Básníků ticha od Fiction. Nazdar!

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09