21.4.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records
Má to violoncellista Josef Klíč ale záběr - hraje v opeře, v komorních souborech, spolupracoval s Psími vojáky, Mejlou Hlavsou, DG 307, doprovází básníka Erika Friče, má cenu za interpretaci Leoše Janáčka... je toho daleko víc a netřeba to zde vypočítávat. To vše zcela jistě formovalo jeho autorský rukopis: krásně jsou tyto ozvuky slyšet na scénické hudbě, již napsal pro inscenaci Čapkovy Věci Makropulos. Z miniatur slyšíme samozřejmě Janáčka, ale také moravský folklór, ve skladbě Prach dějin, brána tajemství (3. dějství) jsou citováni Plastic People a jejich Nikdo, dojde i na další inspirace. Ostatně, pro potřeby scénické hudby je tato rozpřaženost naopak přínosem. A jaký je Klíč jako interpret? Není co vytknout, cello má samo o sobě krásný zvuk, sametový a snivý, v Klíčových rukou ale umí také zaskřípat či škrábnout - jak si toho zadání žádá. Jako bonusy jsou přidány dvě skladby, opět s literární inspirací.

Zlatý hřeb: Sladká Valerie
Zní to jako: Sen

Body: