25.3.2002 | Autor: Petr Korál

Redblack (51:13)
Čtvrté řadové album brněnské Insanie (kvůli zahraničí nadálena obalech svých nosičů používající přídomek '& Aristokracie nových vyděděnců') je jejím dosud nejpunkovějším počinem. Jenže i punk - tak jako metal a hardcore, v jejichž znameníse nesla starší tvorba Insanie (a jejichž přítomnost snadno vystopujete i tady) - tahle svébytná formace pojímá zcela po svém.

Vše se odvíjí už od jako vždy navýsost interesantních textů (českých i anglických v poměru zhruba 1:1), v nichž absentují nějaké (rádoby)bojovné výkřiky a prvoplánové agitky a proklamace. Když Insania na řadě míst alba například deklaruje svůj postoj k otázkám zaslepené víry (nejen náboženské), obejde se bez křečovitého vzteku a zarputilosti. Bůh a ďábel jdou s námi proti nám, zpívá Poly v S námi proti nám, Nám ďábel rozdal boží odpustky, náš svět je podsvětí, dodává ve Vraždě ve staré hvězdárně - a východisko pro sebe jasně definuje v Heretical Anarchy Is A Perfect Therapy: Jestli chceš být svobodný, pak jedinou cestou je kacířská anarchie...

Trans-Mystic Anarchy, to je pikantní koktejl heretismu, mystiky, astrálna a 'intergalaktických' motivů, koktejl naprosto ojedinělé chuti. A podobně je tomu i se samotnou muzikou, jedinečným způsobem smiřující - jak už bylo naznačeno - zřetelně punkrocková východiska především s psychometalovými (představte si třeba Voivod v typickém balení a la Insania), ale i mnohými jinými vlivy. Najdete v ní melodii i komplikovanost, přemýšlivost i nezkrotnou rockovou energii.

Svou nejgeniálnější nahrávku Insania vydala až teď.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03