10.6.2002 | Autor: Jiří Moravčík

Hammerheart Recods/M.A.B. (37:59)
Všechny posluchačské naděje vkládané při nákupu do obalu se vyplní, tím si buďte jisti: lepá vikingská děva s mečem na břehu moře v ranních červáncích jinou než seversky tajemným oparem překrytou hudbu snad ani hrát nemůže. A protože v Čechách se v současnosti úspěšně toulá i jiný trubadúr - Ritchie Blackmore s loutnou -, není potřeba se s nezájmem o toto album trápit. Už s prvními dramatickými údery bubnů totiž otevíráte dávnověce vystavěný comics, jehož mysterióznímu vyznění příznivci už zmíněného Blackmora či dámského sboru Mediaeval Baebes zřejmě neodolají. A proč také? Vždyť karty jsou vyloženy na stůl bez jakékoliv pokerové přetvářky: zatemněný hlas Andrei Nebel Haugen obestřel nikam nespěchající, valivý pseudostředověký sound poskládaný snad ze všech možných nástrojů, které představy o něm evokují, včetně samotného faktu, že z té doby i pocházejí: harfa, loutny, lyry, niklharfa, dudy, niněra či bretaňský bombard nahrazující bezpochyby hoboj. Samy o soběby to ale nevyhrály, takže jsou zasazeny do syntezátorové přítomnosti a efektních sborů. Takové spojení samozřejmě nepředstavuje žádné novum a existuje v mnoha vděčně přijímaných variantách, kdy například spřízněné metalisty přestane bavit kytarové hromobití, ovšem absťák po goticko-keltských legendách o udatných recích a vílách se nedá vydržet, a tak přecházejí alespoň na 'měkčí' formu. Severská válečnice Haugen v roli výhradní autorky, producentky a obřadní bubenice něco takového nabízí měrou vrchovatou. A ještě něco - pamatujete na album naší skupiny ZOO, plné pánů v dlouhých pláštích a rovněž středověkého dunění...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06