6.6.2002 | Autor: Alex Švamberk

Republic/Universal Music (61:18)
Flaw jsou další kapkou v nu-metalové záplavě. Nekompromisního zvuku se nebojí, ovšem nad brutálně zkreslenými kytarami se vznáší teskný hlas Chrise Volze a tvrdé pasáže jsou vyváženy mezihrami rozložených akordů kytary, jejichž smutný charakter zdůrazňuje chvějivý zvuk. Flaw ostří nekompromisního panterovského thrashe postaveného na hutném zvuku kytar a odsekávaných riffech bohatě vyvažují záplavami smutku. Přestože je v jejich tvorbě patrný vztek, vyjadřovaný bezmocným řevem, Flaw mají blíž k teskným kytarovkám z druhé poloviny osmdesátých let, k čemuž přispívají nejen linky kytary, ale především Volzův bolestný vokál. Je to patrné nejen v táhlém My Letter, ale i v Amandem, začínajícím odsekávaným thrashem s vzteklým poštěkáváním druhého zpěváka, jehož rap má velký prostor v Inner Strength.

Flaw dokázali obě polohy své tvorby dobře skloubit a dát tak smutkuplnému kytarovému rocku injekci čerstvé krve, aniž by ho zbavili původního ducha. Tvrdost sice představuje nedílnou součást jejich tvorby, nikoli však tu nejpodstatnější. Ke cti jim slouží,že se nezpronevěřují náladě písní, nepodbízejí se líbivými refrény, chybí jim však větší invence. Všechny písně jsou pojaté ve stejném duchu, což je na hodinu příliš.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06