5.6.2002 | Autor: Alex Švamberk

Guerilla Records (59:30)
Do shaska! patří k předním představitelům tuzemské industriální scény druhé poloviny devadesátých let. I na svém třetím albu Androgyne Haarem se pohybují v oblasti ambietního industriálu a přinášejí zneklidňující zvukové plochy s až hypnotickým účinkem. Skupina dobře ví, jak působivé je opakování základní struktury opatrně oživované podivnými zvuky, které zdůrazňují napětí, ovšem nemění charakter skladby. Žánr mají Do shaska! zvládnutý skvěle, dokáží najít zajímavé melodie hlasů i motivy, v nichž se exotika mísí s ozvěnami vážné hudby, doplnit je temným podkladem a narušit samply. Snad jen primitivní rockový rytmus v úvodní Schwarzwaldklinik a do jisté míry i v následujícím, byť jinak povedeném Hulm Al-Muslim působí rušivě. Rytmická složka představuje v tvorbě skupiny nejslabší položku - jeho monotónnost devalvuje i účinek Maaristaan Mummenschnaz, povedlo se jen šamanské Sahir Bashish.

Problémem je jistá absence originality, která se projevuje ve dvou aspektech. Přístup Do shaska je nejen příliš poplatný vzorům jako Zoviet-France, Cabaret Voltaire (kteří také využívali služeb bubeníka) a zejména Muslimgauze, jejichž Poison Citrus skupina dokonce zařadila na desku. Až příliš velkou roli hrají ve skladbách vysamplované motivy, jejichž smyčky sice skupina dokázala zajímavě zkombinovat, což však nic nezměnilo na jejich dominantní úloze. Vlastní příspěvek ke zvukovému spektru se omezuje na klávesovou podmalbu a ruchy. Označovat takovýto přístup za méněcenný by bylo ignorantstvím. Koláže, frontáže a muchláže Jiřího Koláře také využívají slavných děl minulosti, ovšem podávají je nejen nezvyklým, ale do té doby nevídaným způsobem, zatímco Do shaska! jsou pouhými epigony. Přestože jsou i u nás originálnější kapely, nelze albu upřít působivost - stačí si poslechnout nejen arabsky laděné Opium Jazata, ale také temnou Madame Todfrau či poklidné Ruihani Sekkatur s nervními ruchy v pozadí a kňouravým zpěvem.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06